Tak už to zase propuklo. To esemeskové šílenství, které začíná vždycky někdy nad ránem na Štědrý den a končí první den nového roku. Lidé jako zběsilí ťukají na klávesnice svých mobilních telefonů a posílají si vzkazy typu „Vesele vanoce a stastny novy rok preje rodina Vopickovic“. I ti, kdo celý rok nenapíšou víc než deset SMS, se kolem Vánoc pomatou a rozesílají vánoční zdravici v kopii všem blízkým i dalekým. Podle informací od operátorů se jen na Štědrý den u nás takhle rozletělo vzduchem kolem 30 miliónů krátkých textových zpráviček. Skoro o deset miliónů víc než loni. Ano, i já sama jsem z nich malé pidiprocentíčko taky dostala a poslala.
Mimochodem - všimli jste si, jak tyhle zprávičky mohou být rozdílné? Já osobně nemám moc ráda unifikované esemesky, které se v kopii posílají na půlku telefonního seznamu bez rozlišení. Když už posílat zprávu s přáním, tak opravdu míněnou a věnovanou tomu, kdo ji má dostat. Vím, že je to pomalejší a pracnější, když máte vyťukávat každou SMS extra. Ale zase do ní můžete promítnout aspoň něco ze svých pocitů. To, že je začátek nového milénia ve znamení elektronických pohledů, elektronických kytic, elektronických milostných dopisů a elektronických lásek, to přece ještě nemusí znamenat, že se naše vzájemná komunikace smrskne do jedné neosobní věty na konci roku.
Takže se tímto omlouvám všem, kterým jsem neposlala letos na Vánoce esemesku – není to proto, že bych si na vás nevzpomněla, ale já vám radši přijdu popřát osobně. Neříkám, že to bude zítra nebo za týden, ale určitě to během toho příštího roku zvládnu. Nejsme přece jen e-přátelé a e-příbuzní, ale živé bytosti. :-)
Reklama