
Kdy jindy je venku takové frišno, že by psa nevyhnal, a kdy jindy máme tolik času zatopit pořádně v kamnech, uvařit si kotel horkého čaje, grogu nebo svařáku, zalézt si pod peřinu a trochu si zadovádět? Kdy jindy mají partneři na sebe víc času, než běžných pár hodin po příchodu z práce, kdy zpravidla jeden nebo druhý odpadne u televize nebo se zhroutí nad počítačem? J
Prostě je to prý i vědecky a statisticky dokázáno, že o vánočních svátcích a kolem Silvestra se hodně milujeme a v září pak houfně přivádíme na svět miminka. Ta miminka jsou šťastná a roztomilá, protože byla počata v době, kdy se všichni radují a usmívají, kdy je všem teplo u srdce a kdy se mají všichni nějak víc rádi než po zbytek roku. A hlavně – mají na sebe spoustu času. A je jedno, jestli ho stráví doma v posteli nebo na horách. Vždycky se najde příležitost k tomu, aby se začal nový život ;-)
Nový komentář
Komentáře
U mě o svátcích taky platí spíš to přežrání k neschopnosti
Jsem pro léto
No my jsme teda asi ta skupinka tech vanocnich radovanek, pred dvema lety jsme si takhle zapracovali na nasem Krystufkovi. Mam takovy pocit, ze je to dite vesele, radostne, milovane, tak alespon neco dobre v tomhle hektickem predvanocnim obdobi pred dvema lety to bylo vsechno jinak...... ale i ted je to krasne s tim cvrckem, jsem zvedava jak bude reagovat na stromecek.
u nás zatím
plati oboji, jedno dit z prazdnin, jedno vanocnatko

Léthé, tak to jsme dvě - já jsem rodila dvakrát v lednu - jedou na na začátku, jednou na konci... ať žije JARO


:-) taky jsem jednou po vánocích nádherně přibírala
... až do září ...
:-)


tos řekl krásně ... 
Adame :-) ...
Nový život...proč ne
jenže já se na vánoce obvykle tak hnusně přežeru,že nemám moc náladu na...na...na nic.Asi proto jsem nerodila v září,ale v únoru a v prosinci



Já se probouzím až na jaře a pak to stojí teprve za to
Ala: Neexistují žádné "povinné" návštěvy bližních, jak si to zařídíme, takové to máme. Ale pokud nám více záleží na tom, co tomu řekne tetička ze Lhoty, pak holt přichází ta krize z přemíry přetvářky. Věř mi, že to jde, říct "tak dost!" a udělat si rodinné svátky podle sebe. Ppříbuzní budou zpočátku brblat, pár se jich třeba přestane ozývat, ale ruku na srdce - když je nechceme vidět ani o Vánocích, bude nám kontakt s nimi tak chybět? Měli bychom se setkávat s těmi lidmi, se kterými je nám dobře. A využít svátků k tomu, abychom byli jeden na druhého milejší, zamyslet se trochu nad tím, jak se kdo asi cítí a vyjít si vstříc. Pokud celý rok nezametáme pod koberec neřešené problémy, není důvod ani k "vánoční ponorce"...