
Ženy, které studovaly v období okolo revoluce, se vrhly do života nikoli rodinného, jak tomu bývalo po dokončení školy dříve, ale do života práce, cestování a nových možností. Kdo by si pořizoval miminko, když dostal skvělou práci, možnost dalšího studia v zahraničí nebo možnost cestovat? Až když si vybudovaly postavení v zaměstnání, procestovaly, co procestovat šlo, a užily si života s malými starostmi a velkými možnostmi, uvažují nyní o usazení, manželství a dětech.
Ženy dnes okolo pětatříctky a starší, které měly první děti v období revoluce, už mají děti odrostlé a „na stará kolena“ si pořizují ještě jedno miminko. Jako sluníčko, jako někoho, kdo je ještě potřebuje, protože větší děti se osamostatňují a rodiče postupem času začínají potřebovat více ve hmotné, ale méně v citové rovině.
Jsou to ženy zkušené a sebevědomé, dokáží si už miminko užít a udělat si všechno tak, jak chtějí ony. Nenechají si do péče o dítě mluvit ani přepečlivou vlastní matkou, ani věčně nespokojenou tchýní. Dokáží se z miminka radovat a těšit.

Ženy se o sebe více starají, udržují se v lepší kondici, takže fyzicky není problém zvládnout dítě i v pozdějším věku. Naopak, starostmi o miminko, které byly dříve vyhrazeny jen ženám mladším, omládnou. Lze jen vřele doporučit. Konečně i známé a populární ženy si pořizují děti ve zralém věku, miminka se nebojí Madonna ani Veronika Žilková.
Jedinou spornou otázkou zůstává, jak rodiče, kteří si pořizují děti okolo pětatřicítky, zvládnou výchovu, až budou děti v pubertě. Budou mít v padesáti ještě dostatek porozumění pro výstřelky puberťáků?
Jaký názor na to máte vy? Máte nebo chcete mít miminko, i když už nejste žádná dorostenka? Jak to zvládáte? Myslíte si, že zralé ženy dítětem omládnou, nebo naopak zchátrají? Napište nám své názory!
Nový komentář
Komentáře
Rozhodně bych chtěla první dítě do třicítky, nechci to odkládat moc dlouho.
Myslím, že budou mít dost trpělivosti. Nebála bych se toho.
Rodiče mají rozhodně v 50 energie dost. Když jsem se narodila, bylo mojí mamince 30, dnes je jí 56. Tehdy to bylo vážně pozdě... Když jsem měla telecí období a byla jsem nesnesitelný držťkující spratek, co má vždy pravdu a poslední slovo, moje maminka to zvládala s elegancí neuvěřitelnou. Dnes, protože jsme kantorka (na vlastní děti ještě nemyslím) se před ní hluboce skláním. Všechno brala s takovým bohorovným klidem, a naprosto nevzrušeně a s úsměvem trvala na svém. Jako žena se ženou jsme se začalz bavit až někde v době mých unoverzitních studií. Maminka je můj ženský idol...
No a s tátou jsme si pravda tu cestičku k sobě hledali trochu déle. On je totiž cholerik a já jsem byla neobyčejně spratkoidní puberťačka. Musela jsem ho vytáčet do vývrtky. Tak šel raději vždycky od toho. Ale dneska už je to super. Moc je oba miluju. Doufám, že toho ve mě z mámy zůstalo dost a budu své puberťáky zvládat s podobnou grácií. :-)
medved: jenze ono ne vzdycky clovek ma to stesti najit nekoho, s kym chce zit a vychovavat dite "vcas". Ja jsem to stesti mela, ale myslim, ze bych radsi nez mit dite jen tak za kazdou cenu, protoze uz na to mam vek, pockala az toho praveho najdu a pak to zkusila. Nebo bych nejake adoptovala. tu lasku a peci mu pak muzeme davat spolecne. Chapu zeny, ktere chteji mit miminko, i kdyz treba nemaji milovaneho partnera, protoze dite vas obohati a i vy muzete predat dal tu lasku, kterou mate. A obdibuju maminky (a tatinky), ktere vychovavaji deti z nejakeho duvodu samy/i...
nic proti starsim maminkam..mam ale ve svem okoli pomerne nehezky pripad...kolegyne dite odkladala, odklada, taky nejak nebyl porad vhodny tatinek a ve 40 se rozhodla, ze ted teda jo...a ono to najednou neslo...jenze v tomhle veku se uz mnoho metod planovane reprodukce neplati pres pojistovnu, takze to resila ruzne (treba i uplatky)...story ma nakonec stastny konec...po 3 neuspesnych umelych oplodnenich najednou prirozene otehotnela a dneska je maminkou mesicni holcicky...ale nemusi to vzdycky koncit takhle stastne...takze ja bych to s tim posouvanim veku zase neprehanela !!!
Ackoliv je mi taky uz 31 pryc a mimiska nemam,verim a citim, ze az ho budu mit, tak si ho uziju vic nez ve 20.
Uz jen ze s nim omladnu, moc se na nej tesim.





Podivejte na Zorku Jandovou jaka je mamina
Ackoliv je mi taky uz 31 pryc a mimiska nemam,verim a citim, ze az ho budu mit, tak si ho uziju vic nez ve 20.
Uz jen ze s nim omladnu, moc se na nej tesim.





Podivejte na Zorku Jandovou jaka je mamina
Ba naopak, ve třiceti bych řekla, že je to ideální pořídit si první a poslední dítě. Dřív je to brzo a ve čtyřiceti se už první dítě nepořizuje ze zdravotních důvodů a je pravda, že riodič v 50. letech je jiný než v 60. V té padesátce je k potřebám puberťáků trpělivý a stará se. V šedesáti, jde už o flegmatizmus a neporozumění.
Jejda, prý na stará kolena... vždyť ženy jsou po třicítce /prý/ nepřitažlivější, protože už to mají v hlavě srovnané a vědí, co chtějí. Také po stránce sexuální jsou v nejlepších letech.
A miminko po třicítce, když jsou děti odrostlé... to je potom veliké štěstíčko a maminka si ho konečně dokáže užívat a udělá si na něho tolik času, kolik dítě potřebuje. Protože, jak je ve článku psáno - je plno věcí, jak si práci ulehčit a věnovat se jen dítěti.
* 15 * ... a dokonce ani - nezchátrají ... :-))) --------------------------------- Mít dítě je krásné, v jakémkoliv věku. :-)
:-)) Myslím, že není třeba se bát, že by maminky "zralejšího" věku neměly porozumění pro své puberťáky :-) - a určitě neschátrají, naopak ... rozkvetou :-)