V minulém týdnu probíhala na zdravotním auditoriu debata o tom, jak bojovat s vlastním tělem, aby vypadalo k světu. Neměla jsem bohužel čas do téhle debaty zasáhnout, ale protože mi moje redakční kolegyně říkaly, že by to mohlo být zajímavé téma pro spoustu z vás, rozhodla jsme se, že se s vámi o podělím o geniální recept doktora Vlasáka.
Neznám ženu, která by netrpěla utkvělou představou, že je tlustá. Nezáleží na tom, jak reálně vypadá, jestli má 20 kilo nadváhy, nebo výrazně pod váhu, prostě je tlustá. A ví to o sobě. A tak i já jsem dobře věděla, že jsem nemožně tlustá. Protože spolupracujeme s doktorem Vlasákem, kterému můj muž posměšně říká „tlustoprdolog“, rozhodla jsem se, že se za ním zastavím, jakože pro informace ke článkům, a při té příležitosti se ho jen tak mimochodem zeptám, jaký postup bych měla zvolit proti svým „květákům“ na zadku a na stehnech.
Doktor Vlasák je svědomitý muž, jen tak mimochodem mi nic nechtěl poradit, důkladně mě proměřil, provážil, prohlédl si květáky, spočítal BMI a pak vynesl verdikt, že nejsem přece tlustá, jen je vidět, že nic pro svoje tělo nedělám.
„Jak to,“ ohradila jsem se, „lyžuju, chodím plavat, jezdím na kole! To není nic?“ Doktor se shovívavě usmál a zeptal se, jak často tyhle činnosti provozuju a já musela přiznat, že to tak často není. Pak se vyjádřil ve smyslu, že když někdo chodí dvakrát týdně na dvě hodiny hopsat na aerobic nebo do posilovny, tak si myslí, že něco dělá, ale vynaložená námaha neodpovídá výsledku. Nakonec mi poradil, že vůbec nejúčinnější je cvičit krátkou dobu, ale každý den a že mi ukáže, jaký cvik je nejlepší. Stoupl si do ohromně srandovního postoje: mírně rozkročil a pokrčil nohy, ruce zaťal v pěsti a zvedl předloktí v pravém úhlu. Z tohohle výchozího postoje pak vystrčil pánev vpřed, čímž zaťal zadek, stáhl břicho a stáhl i prsní svaly a svaly na rukou. Prostě jedním jediným pohybem procvičil celé tělo. „Když tohle uděláte každý den stokrát, tak vám zaručuju, že to bude znát,“ loučil se se mnou.
A je to znát. Přes všechny výsměchy doma a přes vlastní lenost jsem se do toho pustila. I když přijdu z mejdanu, i když jsem už strašně unavená, i když nejsem doma, ale někde na chalupě, i když se mi vůbec nechce. Za poslední tři měsíce jsem vynechala jen jednou, když jsem měla horečku. Každý večer věnuju 5 minut svým květákům. Pardon – bývalým květákům, protože teď už žádné nemám. Všechny kalhoty jsou mi velké a všechny kamarádky si myslí, že lžu, že k tomu určitě ještě držím nějakou děsuplnou dietu. Nelžu. Nedržím. Je to fakt účinnější než posilovna a levnější než Fit & Slim a určitě příjemnější než jakákoli dieta. A stačí jen pouhopouhých 5 minut. Ale každý den!