Dítě se do doby, než se naučí mluvit, nedokáže ozvat jinak, než svým pláčem. Pláč je pro ně nejdůležitějším signálním systémem ohlašování miminkovského SOS. Je to nespecifikovaná žádost o pomoc, i když je někdy pro rodiče rébusem, co vlastně dítě k pláči vede. Zvlášť, pokud je najezené, vykoupané, přebalené a tak přece nemá důvod….
Hlavních příčin miminkovského pláče je několik. Je to bolest, nepohodlí, únava, hlad, osamělost, příliš intenzivní podnět, nedostatek podnětů a frustrace…
Co se týká bolesti, pláče dítě zrovna tak, když cítí velikou bolest, jako když se jen trochu bouchne nebo si odře koleno. Je to pro ně stejný citový vjem, protože si ještě nedokáže uvědomit, jak mnoho nebo málo si ublížilo. Jeho jediným způsobem sebeobrany je křičet z plných plic a přivolat někoho, kdo mu pofouká bolístku.
Pokud je dítě delší dobu v plných plenkách, je pláč výrazem jeho nespokojenosti a nepohodlí. Pláč ale nebývá tak intenzivní jako v případě bolesti. Velký křik znamená také hlad. A to se dítě neutiší jiným způsobem, než že si svou pusinkou ucpe tím, po čem zrovna touží, ať už je to mámin prs nebo láhev plná nějaké dobroty. Hladové dítě se nedá ukonejšit zpíváním či hlazením nebo houpáním. Prostě chce jíst a to je pro ně v tu chvíli všechno.
Osamění je pro dítě podivnou situací, kterou nechce a brání se tím, že pláčem přivolává někoho, kdo se nad ním skloní, pohoupe je a bude se mu věnovat. Je někdy trochu těžké nezvykat dítě na přílišná privilegia, protože pak si matka šije na sebe bič. Například chování je pro dítě samozřejmostí, ale jakmile je položíte, spustí ryk, který okamžitě ustane v mámině náručí. Malé dítě ale na druhou stranu nutně potřebuje pocit jistoty, klidu a spokojenosti.
Pláč způsobuje také nečekaný prudký podnět z okolí, kde dítě je. Hádka rodičů, prudké světlo, hluk…. To dítě vyvede z míry a ono začne usedavě plakat. I opak je možnou příčinou pláče. Nedostatek podnětů. Dítě může plakat z nudy. Je třeba dítě zabavit, aby se správně vyvíjelo a bylo neustále v zaujetí něčeho, co ho zajímá.
Frustrace se objevuje u starších nemluvňat a je způsobená např. tím, že si dítě samo nedosáhne na hračku, zlobí se, vzteká se a brečí, aby se rodič snažil mu jeho vytyčený cíl přiblížit.
Jsou ale také situace, kdy si opravdu lámeme hlavu, proč to naše robě pláče. Je na to někdy jen jedna odpověď. Prostě se mu plakat chce.