Mateřské mléko vzniká v mléčné žláze. Ta se vývojově zakládá již v průběhu nitroděložního vývoje plodu, v pubertě se pak zvětšuje působením ženských hormonů estrogenu a progesteronu. Velikost prsu neodpovídá velikosti mléčné žlázy. V prsu je kromě mléčné žlázy ještě tuková tkáň a vazivo. Samotná mléčná žláza se skládá ze sekrečních váčků, které jsou vystlány buňkami, které produkují mateřské mléko. Dále jsou zde mlékovody, které jsou uspořádány paprsčitě směrem k bradavce. Pigmentovaná část v okolí bradavky se nazývá prsní dvorec, pod ním jsou sběrací kanálky, kde se vyprodukované mléko hromadí.

Řízení tvorby mléka
Tvorba mléka je řízena hormonálně, tyto hormony jsou tvořeny placentou, vaječníkem a hypofýzou. Důležitý je především prolaktin - hormon zodpovědný za tvorbu mléka, jeho tvorba stoupá již před porodem. Krví se dostává do sekrečních buněk váčků mléčné žlázy, kde následně dochází k zvýšení tvorby mléka. Podráždění prsní bradavky vede k vyplavení hormonu prolaktinu, což vede ke zvýšení tvorby mléka. Hladina hormonu prolaktinu (podobně jako některých jiných hormonů v těle) kolísá v průběhu 24 hodin, nejsnazší vyplavování je v noci – proto je pro rozvoj laktace důležité noční přikládání dítěte. Současně se ví, že hladina prolaktinu je vysoká po porodu, pak rychle klesá – optimální pro rozvoj laktace je proto časné přiložení – do 30 minut po porodu.
Další hormon důležitý při kojení je oxytocin. Ten podporuje stahování mlékovodů a posun mléka. Kromě toho má vliv na svalovinu děložní – při kojení tak dochází ke stahům dělohy (pomáhá dobrému zavinutí dělohy). Dále navozuje pocit žízně – matka se tak napije a dodá organismu potřebné tekutiny.
Hormonální regulace tvorby a sekrece mléka je (podobně jako většina funkcí lidského organismu) pod kontrolou centrálního nervového systému, proto je úspěšnost kojení velmi závislá na celkovém psychickém stavu matky. Stres, celkové vyčerpání z nedostatku spánku, nemocniční prostředí – to všechno se může negativně odrazit v laktaci. I zdravá strava a dostatek tekutin hrají svou roli.
Důležitá je psychologická příprava matky na kojení již v průběhu těhotenství (předporodní kurzy, knihy, časopisy), nezastupitelnou roli má personál porodnic. Jednak je třeba umožnit časné přiložení dítěte po porodu (nejlépe do 30 minut), významnou roli hraje i systém „rooming in“ (matka s dítětem je v jednom pokoji). Asi nejdůležitější je vytvořit pro kojení správnou atmosféru – vysvětlit matce výhody kojení, zacvičit ji ve správném přikládání, ale hlavně ji celkově uklidnit, stimulace pochvalou zde funguje mnohem více než jinde. Velmi důležitý je individuální přístup k jednotlivým matkám – některá je zkušenější, jiná úzkostlivější. Personál porodnic by měl být vyškolený, zkušený nejenom co se týče praktických dovedností, ale i co se týče psychologického přístupu k maminkám. V některých případech se setkáváme s matkou, která z nejrůznějších důvodů kojení odmítá - např. plánovaný časný návrat po porodu do zaměstnání, stav po plastice prsu, špatná zkušenost v minulém těhotenství (ale problémy s kojením u předchozího dítěte se u dalšího dítěte nemusí objevit). Matka má právo kojit, ne povinnost. V takovém případě matce zopakujeme výhody kojení pro dítě i jí samotnou, kojení můžeme doporučit, ale rozhodnutí je na ní, její rozhodnutí je třeba respektovat.