Někteří tatínci si myslí, že když miminka jen leží a koukají, není s nimi žádná zábava. Jde ale o omyl. I malé děti mají své hry a pociťují stejné vzrušení a rozkoš jako větší děti. I když se jejich „hry“ od větších dětí značně liší.
Hra není pro dítě důležitá jen v prvních týdnech po porodu, protože se ještě adaptuje do nového světa. Ale již ve druhém měsíci poznává, že je zábavné slyšet chrastítka a reagovat na různé zvuky. Pozorně sleduje zavěšené předměty. Pokud se věcičky, které jsou zavěšené nad postýlkou, ještě pohupují, bude jeho pohled fascinovaný. Jeho zájem ale opadne, pokud se delší dobu nebude nic měnit a vše bude stejné. Je proto dobrou radou vyměňovat často hračky nad postýlkou, nebo se miminku věnovat a stále mu něco ukazovat. Také hlas a zvuk je pro dítě důležitý. Již od prenatálního věku mají miminka výborně vyvinutý sluch a jsou schopny vnímat libé melodie už v mámině bříšku.
Největší potěšení má nemluvně z obličejů a to hlavně rodičovských. Po celém světe si děti s rodiči hrají stejné hry, které jsou tolik typické právě pro miminka. Je to známé bafání, šimrání a lechtání. Děti milují a jsou jak u vytržení z žertovného šklebení a vyhazování do výšek. Nejdůležitějším prvkem v tomto období věku je pro takové rodičovská tvář, vnímaná zblízka. Tváře rodičů je dítě schopné bezpečně a neomylně rozpoznat v období 4 až 6 měsíců a těší se na hry, které spolu budou hrát. Baví se jejich proměnami. Miminku se líbí, když máma udělá legrační obličej, když si na chvíli zakryje tvář a zase jí odhalí. I když dítě neumí mluvit, svými výskoty je schopné přesně reagovat na zábavu, která se mu líbí. Dokonce je schopné i „provokovat“ k dalším podnětům, protože má pocit, že ještě nechce, aby hra končila. Miminko se těší z objevu, že známé věci mohou podléhat změně a může tudíž prožívat důvěrně známé a nové věci současně a to je základní vlastností této hry.
Důležité jsou také tělesné hry. Něžné lechtání, „berany berany duc“ , narážení nosem do jeho nosu nebo děsivě příjemný pocit závrati, když je někdo vyzvedne do výše nebo s ním jen ve vzduchu pohupuje, poskytují nemluvněti průzkumnické vzrušení. Není nutné se obávat, že hru přeženete. Dítě samo, změnou ve své tváři dá najevo, jestli jste nezašli příliš daleko a jestli je to ještě baví. Velkou zábavou je také voda a koupání. Cákání, které nejdřív dělá maminka a posléze samo dítě, je pro ně velkou zábavou a vzruchem. Také skutečnost, že když do něčeho „praští“ rukou, věc vydá zvuk. Ale to jsou již hry trochu větších dětí, tak kolem ¾ roku věku.
Děti bohužel ještě v tomto věku nedokáží vyjádřit svou touhu po hře. Nedostatek hry je pro ně ale problém. Děti, se kterými si rodiče hrají, bývají veselejší a spokojenější než děti, které jen v postýlce leží a nejsou zvyklé, nebo jsou málo zvyklé, reagovat na různé podněty. Tyto hry, ač na první pohled banální, mají velký vliv na správný psychický vývoj dětí.
Reklama