Jak se bude jmenovat děťátko, to řeší již od zjištění gravidity každá maminka a její rodina. Někdy je jméno jasné hned, ale jindy se vedou souboje skoro do posledních chvil, kdy matka odjíždí do porodnice a stále neví, jaké jméno má vybrat. Zeptali jsme se několika maminek, na jejich zajímavé příhody s vybíráním jména:

Jana, redakce Ženy-in:
Můj manžel se jmenuje Stanislav. Chlapečci (prvorození) nejméně čtyř generací před námi byli vždy Stanislavové. Můj Stanislav byl od začátku přesvědčený, že pokud to bude kluk, bude to jasné – Standa. Celé těhotenství jsem s ním vedla spory, ale vždy jsme se akorát pohádali. Nechtěla jsem za žádnou cenu přistoupit na toto jméno, a tak náš rodinný spor vyústil asi 14 dní před porodem k tomu, že jsme o jméno Stanislav hráli kostky. Pokud bych vyhrála, tak by se jmenoval Štěpán. Jenže, co myslíte, jak to dopadlo? Prohrála jsem a chlapeček je Stanislav. První dva roky jsem si nemohla na to jméno zvyknout, tak jsem mu něžně říkala „Kulíšku, Kulichu“. Dnes už jsem se s tím smířila, i když mi to trvalo dlouho a Standa je můj velkej Kulich :-).

Gábina, 33 let:
Rodila jsem druhé dítě a věděla jsem, že to bude holčička. Na jméně jsme se také nemohli shodnout a navíc porod přišel o tři týdny dřív, kolem oběda mi odtekla plodová voda a začaly stahy a to dost rychle. Věděla jsem, že dítě je menší, tak jsem rychle pobalila věci a popolední zácpou se „řítila“ do porodnice. Vezl mě kamarád, který u nás kousek bydlí, chudák, zelený jako sedma, abych mu neporodila v autě. Porod byl rychlý, na sále bylo vše v pořádku, jen když přišla sestřička, jak se tedy holčička jmenuje, já nevěděla, co jí mám říct. Neodvážila jsem se vybrat jméno sama, protože můj muž by to nepřežil. Jenže ten okamžitě začal slavit a nebyl k nalezení dva dny. Takže dva dny, za mnou chodili, jak se bude dcera jmenovat, a já nebyla schopná odpovědět. Pak už byli docela naštvaní, protože dítě beze jména byl problém. Naštěstí se opilec našel, přinesl pugét růží a dcerunce jsme dali jméno Alexandra.

Radka, 35 let:
Já sama humornou historku nemám, ale můj bratr je na tohle expert. Po revoluci čekali dvojčata. Nevěděli, jestli to budou kluci, nebo holky, a protože byli plni elánu a porevolučního dění, vymysleli si, opravdu zajímavá jména pro chlapečky. Zejména můj bratr byl iniciátorem celé akce. Jmenuje se totiž příjmením Svoboda. Takže ho nenapadlo nic lepšího, než dát chlapečkům jména Václav a Havel Svobodovi. No, naštěstí jsou to holčičky Nikola a Johanka, ale chudáci kluci, kdyby jim to vyšlo :-).

Máte také nějakou zajímavou příhodu, která se týká jména potomka? Dejte ji tady k lepšímu!