Móda se stále opakuje a periodicky vrací – to je stará pravda, kterou nikoho neomráčím. Ale co mě omráčilo, to bylo sledování televizního pořadu Dluhy Hanky Zagorové, který vysílala minulý týden Česká televize. Byl vyroben někdy na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let. Při jeho sledování jsem pochopila, jak to ve skutečnosti s módními návraty je. Původně jsem totiž měla pocit, že se dívám na zpívající modelky na jakési nejnovější módní přehlídce, jen ta dvacet stará, podivná hudba mi nebyla jasná… Pak jsem je poznala – byli to Pánkovci! Mladí a svěží, jací byli před dvaceti lety. Tak takhle to tedy je!
Módní návrháři se lidem snaží vnuknout myšlenku, že jejich tvorba je původní a že si jenom pro osvěžení a ozvláštnění svých modelů „půjčují“ některé prvky, které už se jednou na módních molech objevily. Lžou, jako když tiskne. Lžou, až se jim od huby práší. Lžou a určitě i kradou.
Kradou svým rodičům věci, které nosili, když oni sami ještě běhali v červených krepsilonových tepláčkách po sídlištních hřištích. Nemilosrdně rabují ve skříních svých matek a kořistí růžová umělohmotná tričánka s šikmými pruhy, cípaté sukně, které druhdy jejich matky spíchly ze šátků, kradou halenky s krajkami a fižíčkem a kárované sukničky v hrůzostrašné délce pod kolena. Kdo měl skutečně inózní matku, odnáší si ze svých loupeživých výprav i pravou bundošku Prekon z tmavě modré neopratelné džínoviny, na jejímž sedle se skví ruční kytičková výšivka. Svůj lup si narvou do háčkované kabelky s obřími barevnými chemlonovými květy, kterou nosívala mamka na nákup. Pak se vrhnou ještě rabovat skříň ubohého tatínka, ze které s vítěznými výkřiky vytahují vypasované košile s límci až do podpaží z materiálu, jehož základem byla poctivá sovětská ropa z Baku. Tak, už je to skoro všechno, ještě sluneční brýle a opasek s velkou sponou, ten se taky šikne!
Obtíženi svým lupem letí módní návrháři do svých ateliérů. Mohli byste si naivně myslet, že tam chtějí pracovat na svých modelech – chyba lávky! Oprašují uloupené textilie, zašívají otvůrky, které do nich prokousali moli, a restaurují zvetšelé části tkanin. Sem tam přišijí chybějící knoflíček a pak to všechno nechají vyvětrat, aby se vytratil dvacetiletý pach staroby a plísně. Nakonec do uloupených předmětů nacpou ošívající se modelky, kterým pochopitelně ani po mnohaleté praxi nevoní oblékat se do starých a obnošených věcí, a vyšlou je na molo. A pak už jen sklízí ovace…
Jsem srab, podlehla jsem a za strašný peníze jsem si koupila károvanou sukničku v nemožné délce pod kolena a košili s límcem až do podpaží po tatínkovi některého z módních tvůrců. A co vy? Jak se koukáte na módní návraty? Nosíte věci, které nosili vaši rodiče, když jste byli malí, nebo jste se hrdinně rozhodli, že do takového módního bahna nikdy neklesnete? Napište nám své názory na současné módní trendy.
Reklama