Jaké měla pocity známá modelka Tereza Maxová během těhotenství a při porodu? Jak jí změnilo mateřství? Jaký je její chlapeček Tobias? Zeptaly jsme se přímo Terezy Maxové:

 Vzpomínáte ráda na těhotenství?
Ano. V těhotenství jsem si po dlouhé době řádně užívala odpočinku, dobrého jídla a naposledy jsem se pořádně vyspala.

Jste krásná a úspěšná žena, myslíte, že vás mateřství změnilo? Jak?
Myslím, že změna spolu s mateřstvím opravdu přišla. Musela jsem změnit své priority a jsem i menší sobec. Na druhou stranu jsem teď mnohem šťastnější a musím říci, že změnu tohoto typu vždy přivítám.

Jak jste prožívala předporodní období, měla jste jako skoro každá žena z porodu strach?
Tak určitě, vzhledem k tomu, že jsem čekala své první dítě, byla ve mně obava , jak vše bude probíhat, či jak to zvládnu.

Za jak dlouho jste se po porodu cítila fit?
Prvních šest týdnů je určitě náročných, ale fit musí být člověk rychle. Ono čerstvým maminkám zřejmě ani nic jiného nezbývá.

Jaký máte názor na kojení? Mnoho matek žijících na západě kojit nechce. Vnímáte kojení jako přirozenou věc? Myslíte, že při kojení vzniká mezi matkou a dítětem zvláštní pouto?
Já jsem Tobyho kojila do 7 měsíců. Myslím, že je to pro dítě důležité, jak po psychické, tak po fyzické stránce.

Chtěla jste holčičku nebo chlapce?
O tom se přiznám jsem příliš neuvažovala. Pro nás bylo podstatné mít zdravé dítě. V den naší svatby jsem se dozvěděla, že to bude chlapeček a bylo vystaráno.

Jak byl Tobias velký, když se narodil?
Toby byl velký a silný klučík – vážil 4,04 kg a měřil 54 cm.

Chtěla byste ještě další děti?
Určitě ano, ale později. teď mi bohatě stačí jedno.

Jak zvládá váš chlapeček cestování? Máte nějakou chůvu?
Toby je na cestování zvyklý od malinka, takže mu nevadí jakýkoli dopravní prostředek. Je současně dost nenáročný a to je důvod proč se nám daří úspěšně skloubit cestování a rodinný život.

Máte nějaký sen, čím by měl váš syn být? Mnozí tatínci si třeba přejí, aby jejich syn byl hokejistou v NHL.
Tak dalece vůbec neplánujeme. Myslím, že nás k tomu nic neopravňuje. Chceme, aby si o svém budoucím povolání rozhodl sám, tak jako jsme to s Frederikem udělali my.

Jaký je váš partner tatínek? Pomáhá vám?
Frederik je moje nejlepší chůva.

Co myslíte, v jaké řeči bude Tobiasovo první slovo? Mluvíte na něj česky?
To jsme i my zvědaví. Zatím je jeho řeč tarzaní, ale broukání „tátatata“ má nejblíže ke slovu „táta“, a to je v češtině.

Mnoho žen má problém s otěhotněním. I když nemohou otěhotnět, o adopci malého dítěte neuvažují nebo s ní váhají do poslední chvíle. Myslíte, že má jiný vztah žena ke svému dítěti na rozdíl od adoptovaného?
Na to nemám jednoznačnou odpověď. Je pravda, že biologičtí rodiče mohou v dětech vidět samy sebe – jednak podobou a jednak zděděnými gesty. Adoptované dítě je zpočátku jiné, ale o to více potřebuje lásku a pozornost, kterou i rádo vrací.

Za léta působení vaší nadace, neměla jste někdy pocit, že si musíte vzít domů všechna opuštěná miminka?
Ano, uvažovala jsem o adopci. I jsem si občas brala nějaké dítko domů. Vždy však nastal problém, když jsem ho vezla zpátky. Plakalo a já měla výčitky, že mu nepomáhám, ale spíš ubližuju, když si ho nenechám. Rozhodla jsem se proto navštěvovat je přímo v ústavech. Je to pro ně lepší.

Z čeho máte největší radost, co se vám a vaší nadaci podařilo?
Největší radost mám z toho, že pomoc nadace je směrována konkrétně na opuštěné děti. Zjišťujeme vždy jejich zájmy, koníčky, talenty a potřeby a máme proto přehled a hlavně šanci, aby naše pomoc směřovala těm nejpotřebnějším.

S čím v rámci nadace nejvíc bojujete?
Nadace se ani tak nesoustředí na boj, jako spíše naopak, naše úsilí klademe zejména do harmonizace a posílení vazeb mezi dárci , dětmi a ústavy, ostatními neziskovými organizacemi a státem. Věříme, že toto úsilí je smysluplné.

Připravila