Placenta je pro rostoucí plod životodárnou spojnicí mezi samotným plodem a tělem matky – hostitelky. Jemnou membránou do placenty přichází kyslík a živiny, které nenarozené dítě tolik potřebuje. Placenta sama o sobě vypadá jako velký kus syrových jater a ve dvanáctém týdnu těhotenství je plně vyvinuta a připravena plod živit. Rozvětvené cévy, které obsahuje, jsou pro dítě symbolem života.
Koncem těhotenství měří placenta cca 20 cm a připomíná koláč nebo dezertní talířek. Placenta se vyvíjí z vnějšího obalu oplodněného shluku buněk a je tvořena tenkými, prstíkům podobnými výstupky, kterým se říká chorionové klky. Ty jsou seskupeny do lalůčků, které se ve výstelce dělohy rozvětvují. Pupeční šňůra dítěte je většinou spojena se středem placenty.
Okysličená krev je pupeční šňůrou vháněná do krevního oběhu dítěte, opačně krev zbavená kyslíku se stejnou cestou vrací zpět. Exkrementy dítěte se placentou filtrují do matčina krevního oběhu, takže je pak vylučuje matka. Placenta má také preventivní a ochranou funkci. Tvoří hráz proti některým infekcím a zachycuje je (jsou to např. zápal plic či TBC) a vyrábí hormony pro udržení a posílení těhotenství.
Při porodu vychází za několik minut po dítěti, lékař jí zkontroluje, zda je v pořádku.