Povím vám svůj příběh, jak jsem se před deseti lety rozhodla změnit svůj život. Je mi 47 let a jsem závislá na alkoholu. Jak se to stalo?
Vždycky jsem měla k pití kladný vztah, už jako dítě jsem ráda ucucávala vaječný koňak, který maminka dělávala na Vánoce. Jako patnáctiletá jsem si občas s holkama na intru koupila flašku a popíjelo se, bylo to bezva. Pak jsem se vdala, život plynul, ráda jsem se občas napila, ale tak nějak bylo vše pod kontrolou. Můj manžel, kterého jsem moc milovala, byl ohromně žárlivý mužský. Nesměla jsem se na nikoho podívat, později mě fyzicky napadal, žárlil, aniž by měl důvod. Můj život se stával peklem a já své stresy řešila únikem ke flašce. Vždy mě to na chvíli odvedlo do útlumu zapomnění. Měla jsem tři děti, chodila do práce, starala jsem se o domácnost, pak úkoly s dětmi, stále kolotoč… Myslím, že mě chápe spousta žen, které mají podobné zkušenosti. Flaška mi byla stále dobrým kamarádem.
Manžel si jednoho dne našel mladičkou milenku, která za ním dokonce přišla domů, začalo lhaní a nakonec mě zbil, protože jsem chtěla vědět pravdu. Moje pití se stupňovalo. Později jsem začala mít problémy, ráno jsem nebyla schopná normálně fungovat, začala jsem být nervózní, bývalo mi špatně, až po malé dávce alkoholu jsem se zklidnila a mohla fungovat normálně. Udělala jsem pak víc práce, než dřív, ale když dávka alkoholu přestávala fungovat, tělo si žádalo další. Byla jsem nemocná - závislost se projevovala den ode dne a já se řítila do záhuby. Nevěděla jsem, že je to závislost.
Navštívila jsem psychiatra, dával mi antabus s tím, že pokud se chci napít, ať nepřijdu, až zase po oslavě. Nebyl to dobrý doktor, sám totiž chlastal. Já toho využívala, vynechávala a popíjela. Můj konec se blížil. Už jsem nebyla schopná dál žít a fungovat. Rozvedla jsem se, manžel dostal děti do péče s tím, že až se vrátím z léčby, opět budeme spolu fungovat. Bydleli jsme dále dohromady, ale jednoho dne - asi za týden po rozvodu - vyměnil zámek u bytu a přivezl mi do práce věci na sebe.
Zůstala jsem na ulici, vyhublá, vážila jsem 40 kilo a šla bydlet do hotelu. Pila jsem denně, přišla o práci a chtělo se mi zemřít, takhle jsem se plácala skoro rok a dnes nechápu, že jsem to přežila. Už jsem nebyla schopna jíst, jen se napít a trochu fungovat. Pak mě cosi osvítilo a já šla k jinému lékaři a odjela na léčeni.
Můj život se pomalu měnil, až v léčebně jsem si uvědomila, že jsem závislá. Po návratu jsem si požádala o děti do své péče a nedostala jsem je, ale nebyl už to důvod k pití, bojovala jsem. Manžel si dávno předtím našel jinou ženu, vlastně ji už měl, než došlo k rozvodu. Prožila jsem tenkrát peklo.
Dnes nepiji, denně se soustředím na to, abych byla 24 hodin střízlivá. S dětmi mám skvělý vztah. Jsem ve svém životě šťastná a vlastně jsem ráda, že jsem střízlivá alkoholička. Poznala jsem v životě dno a vím, jaké to je se z toho dna vyšplhat vzhůru. Nebylo to jednoduché, ale stálo to za to.

Zlato