V práci jsme vždycky měly dobré vztahy. V kanceláři jsme byly dvě holky a naše šéfka je taky ženská, takže jsme si tam tak pěkně švitořily a bylo nám dobře.
Naši idylu naboural nástup dvacetiletého civilkáře Martina. Je to kluk jako buk a brzy jsme se skamarádili – tedy my v naší kanceláři. Šéfce se zpočátku moc nezdál, protože jí ho tam šoupli v rámci nějaké protekce a ona z něj moc radosti neměla.
Je to pěkná ženská, je jí asi pětatřicet a asi změnila názor, protože na něj brzy začala dělat nepokryté sexuální nájezdy. Pořád měli spolu co dělat v její kanceláři, a dokonce ho v rámci „pracovního zaučování“ vzala i několikrát na oběd. Ze začátku jsme se tomu s kolegyní z kanceláře smály, ale pak se nám Martin svěřil, že neví kudy kam. Že je sice šéfka pěkná, ale on nechce být nevěrný svojí holce a taky je pro něj přece trochu stará. Že už neví, jak by se jí ubránil. Sedá si mu na pracovní stůl, ukusuje mu ze svačin, naklání se nad ním a šimrá ho vlasy na zátylku. Kdykoli jde Martin k ní do kanceláře, bojí se, že snad dojde k nejhoršímu.
Řekla jsem mu, ať jí prostě odmítne, ale Martin se jí bojí naštvat, protože kdyby na něj na ředitelství naší firmy napsala nějaký negativní posudek, mohlo by se stát, že by mu protekce nebyla nic platná a musel by na nějakou oficiální civilku, kam se mu moc nechce.
Prý o tom problému vyprávěl svému kamarádovi a ten mu řekl, že je blázen, ať prý vezme, co se mu nabízí, vždyť by šlo jen o nezávazný vztah. Ale Martin je jiný, říká, že nedokáže strávit, že ho nějaká ženská takhle okatě loví a uhání.
Vůbec nevím, jak bych mu měla poradit. Poradí mi někdo?

Jolana

Máte podobné zkušenosti ze svého zaměstnání i vy? Jsou harašící ženy stejně nebezpečné jako harašící muži? Jak by se měl v této situaci objekt svádění zachovat? Napište nám své názory.