Za několik dní sice končí naše akce „Krásné a zdravé vlasy na Žena-in.cz“, ale my jsme si ještě nepovídali o historii! Tak to pojďme honem napravit. Víte například, jaké účesy se nosily ve Starém Římě? Nebo kolik vážil vysoušeč vlasů na počátku 20. století?
Začněme od účesů. Historické písemnosti a obrázky vytesané do kamenů dokládají, že už staří Egypťané, Řekové a Římané věnovali své hlavě velkou pozornost nejen zevnitř, ale také zvenku. Například 5000 let př. n. l. se nosily vlasy ostříhané „na páže“ nebo stažené do ohonu a byly symbolem mužné síly a ducha. Otroci ve Starém Řecku byli ostříháni dohola, aby je každý hned poznal. Ženy nosily vlasy stažené stužkami nebo vyčesané do drdolu. Za vlády římských císařů přišly do módy blondýny, ale bylo s tím trochu práce. Tmavovlasé ženy například míchaly vaječné bílky s heřmánkem, šafránem a mořskou vodou a touto směsí omývaly své vlasy. Když nanesená hmota zaschla a ztratila barvu, vypadaly vlasy jakoby vyšisované od slunce. Protože však tato metoda nebyla nijak extra účinná, stříhali vojáci světlé vlasy germánských otroků a z nich pak nechávali vyrábět paruky pro své dámy.
Ve středověku se nosily vlasy nakadeřené a od 16. století byly zase v módě krátké sestřihy. Svobodné ženy nosily tehdy jako projev panenství vlasy rozpuštěné nebo vyčesané do ohonu, vdané je pak skrývaly pod kloboučkem nebo šátkem. V dobách romantismu, renesance a gotiky letěly copy, ohony a drdůlky. Baroko přineslo do účesové tvorby perly, sponky, hřebeny a další ozdobičky. Vysoké paruky byly hitem.
Na začátku 20: století se projevila ženská emancipace a od té doby se tak nějak nosí všelicos. Přesto především v 50: a 60. létech ovládaly módu účesů hvězdy popu jako Marylin Monroe nebo Elvis, později Beatles. Sedmdesátá léta přála dlouhovlasým hippíkům. Co se nosí na začátku 3. tisíciletí? Pečlivé a dokonalé střihy, které vypadají jednoduše. Přirozená krása. Zdravý vzhled.

Když už jsme v tom dějepisném vzpomínání, pojďme ještě na exkurzi do historie vysoušečů vlasů neboli fénů. Ty, které se objevily na počátku 20. století se ale daly spíš nazývat nebezpečnými ohnivými stroji. V té době byl ventilátor a motorek umístěn v držadle přístroje a obal ventilátoru končil ve foukací trubce, která měla uvnitř žhavicí vlákna. Vzduch horký kolem 90 stupňů Celsia občas natropil i nějakou neplechu a sušení vlasů bylo jen pro odvážné. Kolem roku 1910 se objevily přece jen poněkud bezpečnější přístroje, které už byly i přenosné a vážily docela málo. „Pouhých“ 1,8 kg. Tyto fény měly výkon kolem 300 wattů a kupodivu se nepoužívaly jen na vlasy, ale také v medicíně, například při léčbě revmatismu, dny nebo nežidů.
V 50. a 60. létech fény ještě více „zhubly“ a také začal být kladen větší důraz na design. Plastové materiály, divoké barvy a tvary znamenaly novou éru v oblasti vysoušení vlasů. V 70. létech přišly na svět první minifény, které se vešly i do kabelky, takže se jich krasomilné dámy nemusely ani na okamžik vzdát. Na konci 20. století už měly fény tepelné čidlo, řízení teploty, studený a teplý vzduch, minimální hlasitost, výkon až 1600 wattů a všelijaké nástavce a difuzéry pro zvětšení objemu vlasů. Dnes si každá žena může doma udělat svůj malý kadeřnický salon.

Chcete i vy mít doma kvalitní vysoušeč vlasů od AEG? Zúčastněte se naší soutěže v rubrice Bydlení.

Podklady a informace pro článek poskytla firma AEG, patřící do skupiny Electrolux.
Reklama