Jsem na začátku třetího měsíce těhotenství a skoro počítám dny, kdy období „prvního trimestru“ skončí. Už jedno dítě mám, začátek prvního těhotenství se ale s tímhle nedá vůbec srovnat. Asi bude něco pravdy na tom, že každé těhotenství je opravdu jiné. Je mi pořád špatně, jak ráno když vstávám a než se zvednu z postele, tak večer. Úderem sedmé večer si musím lehnout, protože mi je na zvracení, ležím u televize a pod stolkem mám pro jistotu lavůrek. Ani se moc neřídím tím, že nejlepší v tomto období je jíst co nezdravěji, protože jsem ráda, že sním to, na co mám zrovna chuť. A i když je to třeba šunkový chlebíček nebo uzený párek, mám radost, že mi chutná. Utíkám z metra, protože mám pocit, že mám na krajíčku, stojím ve frontě v masně a musím odejít, protože mě najednou polije horký pot a cítím, že se každou chvíli asi pozvracím. Kdyby to bylo jen ráno, dá se to snést.
To, že mi je blbě ale není nic proti tomu, že vůbec nemám chuť na sex. Naopak, představa sexu je mi víc než cizí. Obdivuju svého partnera, který je ke mně velmi milý a tolerantní, nic mi nevyčítá, jen si někdy smutně posteskne, že je škoda, že mi je večer co večer špatně a milování nebude. Hormonální změny prostě dělají své.
Těším se na miminko, ale zároveň se těším, že tato počáteční doba pomine a zase mi bude dobře. Naše dítě je tak trochu vysněné, proto vše snáším docela v pohodě s vědomím, že to bude krásné, až se narodí. Máte s tímto obdobím podobné zkušenosti? Také vám bylo tak špatně? Kdy to tak skončí? Poraďte mi.

Karolína
Reklama