Před otěhotněním jsem měla taková trošku větší prsa a už od puberty jsem zápasila s pocitem, že mám ohromná ňadra, něco nenormálního, že na mě všichni vyděšeně zírají – prostě jsem se nedokázala se svými rozměry vyrovnat.
Jaké bylo moje zděšení, když se mi během prvních několika měsíců těhotenství nadmula má prsa do trojnásobných rozměrů! Byla jsem úplně zoufalá, nechtěla jsem nosit nic, co by nepřipomínalo neforemný stan, aby snad náhodou někdo moje ňadra nespatřil ani netušil. Můj muž mě sice ujišťoval, že se mu to líbí a že po porodu budu jako dříve, ale já jsem se trápila a trápila.
Absolvovala jsem těhotenská vyšetření na gynekologii, ale tam jsem se nikdy nemusela se svým neštěstím pochlubit. Asi ve čtvrtém měsíci jsem dostala kašel a musela jsem jít k praktickému lékaři. Naše paní doktorka si nikdy nebere servítky, ale zase je taková lidská, tak jsem doufala, že nějak přemůžu stud, až uslyším: „Odložte si.“ Když k tomu došlo, předem jsem hlásila, že mám ale ohromná prsa, ať se paní doktorka nediví. Ona se smála, že takových holčinek jako já už viděla, ať se pěkně nestydím, že nic se nejí tak horké atd., znáte ty řeči, jaké vedou ti, co si myslí, že už je nic nepřekvapí. Ale překvapilo!
Když jsem se připlížila zpoza plenty a odhodila svetr, který mi kryl hruď, paní doktorka jen hekla. Chvíli na mě hleděla s doslova otevřenou pusou a pak mi řekla: „Tedy, vy máte ale ohromný kozy!“ Cítila jsem, že mi stoupají slzy do očí a rychle jsem se chtěla obléknout. Ona se mnou ale nakonec vlídně a hezky promluvila a nějak se jí podařilo mě přesvědčit, že „nic se nejí tak horké…“ Dokonce jsem jí uvěřila i to, že zase někdy budu jako dřív.
Od té příhody už uplynulo pět let a já vím, že měla pravdu. Vlastně ne, mám teď o hodně menší prsa než před otěhotněním a jsem spokojená. Jen můj muž si občas posteskne, jaká jsem tenkrát byla šťabajzna.

Magda
Reklama