Nedávno jsme uveřejnili článek o nevěře v těhotenství. Vaše reakce na něj byla poměrně bouřlivá, sešlo se plno názorů a příspěvků, bylo vidět, že se jedná o téma, které se týká nebo potkalo mnohé z nás. Povětšinou všechny něco podobného odsuzovaly a zavrhovaly, dokonce i přítomní muži se vyslovili negativně. Je vidět, že nevěra jako taková je závažné téma, ale nevěra v těhotenství je něco obzvlášť zavrženíhodného a velmi surového vůči bezbranné a emocemi nabité budoucí mamince.
Jeden z příspěvků však trochu vybočoval z řady. Pojednával také o nevěře, ale jaksi naruby. Tedy o nevěře, které se dopustila právě budoucí maminka. Připadá vám to podivné nebo nepochopitelné? Přečtěte si, co nám napsala Dominika:

Když jsem čekala své druhé dítě, byla jsem pořád velmi mladá a nezkušená. Celé první těhotenství a rok a půl života našeho staršího syna jsem byla sama, protože manžel byl na vojně. Když se vrátil, měla jsem růžové brýle a sny a velmi zidealizované představy o životě. Realita však byla mnohem drsnější. Můj mladý manžel nemohl pochopit, že by se měl najednou starat o rodinu, chtěl si užívat se stejně starými svobodnými kamarády, chodit na diskotéky, být volný a nezávislý. Stále více času trávil mimo domov a vůbec na mě nebral žádné ohledy. V době, kdy jsem ho nejvíc potřebovala, kdy jsem byla přecitlivělá a toužila jsem po hezkém slovu, pohlazení, po něžnostech, tak byl stále pryč, domů chodil pozdě a napitý, nebo občas nepřišel vůbec, stále jsme se jen hádali. V této neúnosné situaci, kdy jsem jen brečela a užírala se zoufalstvím, jsem se sblížila s jedním naším společným kamarádem. Nejdříve šlo opravdu jen o přátelství, ale postupně jsme zjistili, že jsme si stále bližší, on se ke mně choval velmi hezky, dával mi to, co vlastní manžel nedokázal. Chodil za mnou, když jsem byla večer sama, povídali jsme si, držel mě za ruku, hladil mi rostoucí bříško a vůbec byl ke mně velmi citlivý a něžný. Tehdy jsem se opravdu zamilovala a docela vážně jsem přemýšlela o tom, že se rozvedu a odejdu za ním. Chtěl si mě vzít i s oběma dětmi. O fyzické sblížení jsme se pokusili jednou, byli jsme ale oba tak vystresovaní, že se nám to napoprvé nepodařilo a napodruhé jsem začala velmi silně krvácet, takže to skoro vypadalo, že snad i potratím. Zůstali jsme tedy dál pouze platoničtí přátelé a našemu vztahu jsme dali naplno průchod až několik měsíců po mém porodu. Situace doma byla pořád neúnosná, ale nechtěla jsem dětem bořit rodinu, proto jsem volila radši tuto formu. Náš vztah trval s přestávkami skoro 6 let, do té doby, než se můj přítel oženil. Tato láska mi velmi pomáhala vyrovnat se s problémy všedních dnů a lze říci, že mě držela nad vodou, když bylo nejhůř. Ale mě by zajímalo, jestli to, co jsem dělala, bylo podle vás špatné a jestli by mě vaše čtenářky také odsoudily.
Dominika

Jaký je názor vás, žen i mužů, na to, co prožila Dominika? Myslíte si, že si zaslouží odsoudit stejně jako nevěrní muži, nebo lze její "poklesek" v těhotenství omluvit? Máte někdo podobné zkušenosti nebo zážitky? Napište nám o tom.

TÉMATA:
ZDRAVÍ