Když jsem se tady v USA seznámila s manželem, neuměla jsem skoro anglicky. Leda pozdravit a poděkovat. Bylo to dost deprimující. Ráda si povídám a znáte to: chcete něco rychle říct a marně hledáte slova. Tak jsem začala v 45 letech chodit do školy Sice jen na dva měsíce, ale jelikož angličtina byla a je stále kolem mě, učila jsem se celkem rychle.
Před rokem jsem se vdala, a brzy nato jsem se rozhodla udělat si řidičský průkaz. Šla jsem na testy, manžel mě podporoval a dodával odvahu, ať nespěchám a pročítám si na PC otázky pomalu, než odpovím. „Dobře,“ řekla jsem si, ale ouha - na počítači se objevilo, že můj čas vypršel. Zklamaně jsem odešla domů a po pár měsících jsem to zkusila znovu. To už jsem věděla, že mám na každou otázku jednu minutu. I když už v USA žiju nějaký čas, nemohu říci, že má angličtina je skvělá. Zeptala jsem se proto raději, zda otázky nemají v češtině. Měli. Sice nebyly na PC – jen na papíře - ale dali mi tužku a 10 minut. Jenže já nemohla uvěřit svým očím. Takové otázky jsem v knize předtím neviděla! Takže jsem testy zase neudělala. Nakonec jsem požádala o anglický test a vida - zkoušky dopadly dobře. Byla jsem šťastná!
Pak mě ještě čekaly jízdy. V Čechách jsem dělala autoškolu před 20 lety, ale člověk se pořád učí.Ten den jsme dělali jízdy tři, já jela jako poslední. Říkala jsem, že to nemám ráda, byla jsem nervózní, ale pan učitel z autoškoly mě uklidňoval, že to nejlepší bývá vždy nakonec a tak. Usedla jsem tedy za volant, pan policejní inspektor vedle mě. V duchu jsem si říkala: „Zapomeň, že máš levou nohu“. Při řízení automatiky se používá pouze pravá a já se zkušenostmi s řazením, jak všichni víte, používala obě nohy. Ale dobrá, rozjela jsem se. Inspektor mi dal malý chyták, s tím, že mohu jet vpravo nebo vlevo, jak chci. Koukla jsem a vlevo průjezd zakázán. Jela jsem tedy vpravo a pak na parkoviště. Říkal: „Otoč se a jeď.“ Ale já zaparkovala mezi auta. On na to: „Ale ne, já chtěl, abys jela dál!“ Tak jsem mu zase já vysvětlila, že jsem mu jen chtěla ukázat parkování mezi auta. Ještě se otočit v kopci, zacouvat... zvládla jsem to a mám řidičák. Policejního inspektora jsem pohladila, poděkovala, a pan učitel mě odvezl domů, s velkým objetím a políbením na tvář se rozloučil a já si říkala: „Babčo, jsi dobrá!“
Tak to byl můj řidičák.

Zlato