Příchod potomka je v životě každého člověka jistě tím nejkrásnějším okamžikem. Nezajímavá však není ani chvíle, když budoucí rodiče zjistí, že čekají dítě. Určitě každý z vás viděl mnoho takových situací, kdy ona mu to oznámí a on jí řekne: „No a co s tím hodláš dělat,“ syčák. Doufám, že takových mužů je minimum.
U nás to bylo úplně jiné. Byl jsem od samého začátku tím, kdo chtěl potomka klidně hned.
Byli jsme na chalupě, když moje žena jednou večer vyndala na stůl těhotenský test. Byl jsem zaskočen, protože jsem s tím nepočítal. Ale hned jsem se do toho s vervou pustil. Namočil jsem lakmusový papírek do „odebraného vzorku“.
Teď už zbývalo jen čekat. V návodu stálo: „Pokud se na papírku objeví dva fialové pružky, je váš test pozitivní. Pokud se objeví proužek jen jeden, měl by být negativní, ale pro jistotu ještě navštivte svého lékaře.“ No, takže jsme se toho z návodu moc nedozvěděli.
„Je tam jenom jeden proužek,“ říkala manželka. „Ale podívej, už se tam začíná objevovat druhý,“ opáčil jsem já. „Je tam jenom jeden. Ten druhý je jen nafialovělý,“ stála si na svém, i když s drobnou úpravou, moje žena. Je fakt, že ten nafialovělý proužek byl za chvíli fialový jako kráva Milka a já jsem propukl v neskrývané nadšení. Oslavili jsme to a za devět měsíců byl potomek na světě.

Květoslav Poupě