Vlastně ani ne tak myšlení, jako dobrá paměť. Alespoň podle tvrzení amerických vědců, kteří zkoumali reakce dvou typů pokusných myší na bolest. První, „chytřejší“ myšky měly změněnou genetickou informaci, neboť v jejich mozku byl zvýšen podíl proteinu s názvem NR2B na úroveň vyšší než průměrnou, takže mimo jiné měly tyto myši mimořádně dobrou paměť. Druhá skupina hlodavců byla docela normální. Vědci pak porovnávali, jak moc či málo rozdílně budou obě pozorované skupiny reagovat na bolest způsobenou zraněním. Zatímco v první hodině pozorování se chování obou „druhů“ myšek výrazně nelišilo, tak po cca hodině se „hloupější“ myšky skoro uklidnily, zatímco ty vylepšené si během dalších více než šedesáti minut lízaly rány o poznání častěji.
Když pomineme to, že chudáci hlodavci museli podstoupit tohle mučení jen proto, aby se vědělo, jak souvisí paměť s bolestí, pak je tu ještě jedno ale: Co když to vůbec nic neznamená? Co když u lidí je tomu docela jinak? Tak schválně, až si příště něco uděláte, zkuste si stopnout, jak dlouho vás to bolí.
Reklama