Někdy mě opravdu fascinuje, o čem všem dokážou vědci bádat. Teď jsem si například přečetla, že Americe zkoumají smích. Prostě se rozhodli, že vezmou fotky žen na vysokoškolském tablu z let 1958 a 1960 a podívají se, kdo se na těch podobenkách hezky zeširoka směje a kdo se mračí. A pak se vypravili za těmi dámami, které jsou dneska už v docela zralém věku, a tázali se jich, jak se jim vede. A co se ukázalo? Že ony usměvavé dívky jsou i dneska po těch letech tak nějak spokojenější se svým životem a také psychicky vyrovnanější a zdravější, než jejich neveselé spolužačky. Co to podle vědců z kalifornské university Berkeley znamená? Že bychom se měli v mládí co nejvíce smát, aby nám to zůstalo i do pozdějšího věku. Smích prostě léčí. Podle psychologů to dokazuje i fakt, že u lidí, kteří se nedokážou otevřít a projevit své pocity (včetně těch negativních), prostě to v sobě dusí jako v papiňáku, je zaznamenáno mnohem větší riziko srdečních onemocnění, infarktu a jiných vážných chorob. Není prostě nad to umět vyjádřit a ventilovat své pocity!
Neznamená to ale, že se hned musíte smát jako smyslů zbavení všemu, co slyšíte nebo vidíte. Prostě se jen snažte dívat na svět z té lepší stránky. Schválně – když před vás někdo postaví sklenici do poloviny naplněné vodou, řeknete, že je z půlky plná, nebo že je z půlky prázdná? I tak se prý pozná chorobný optimista od chorobného pesimisty. Ale ani v případě, že vám nebyla veselá povaha shůry dána, se podle odborníků nemáte vzdávat. Na vlastním optimistickém duševním rozvoji se prý dá pracovat. Změnit své stereotypní návyky, hledat si na všem nějakou dobrou stránku, naučit se těšit a radovat z maličkostí, vyzkoušet si něco opravdu hodně zábavného nebo přímo ztřeštěného. Prostě nesmutnit…
Zní to sice moc hezky, ale sama znám pár lidí, kteří mají problém najít ve svém životě jakýkoliv veselý záchytný bod. Když se jiní smějí, jim je smutno. Když je venku sluníčko, oni pláčí. Míváte příliš často ošklivé myšlenky, strachy, úzkosti a stavy naprostého nihilismu? Tak to nelámejte přes koleno a spíš se zkuste zajít poradit s odborníkem (psychologem, psychiatrem…). Bojíte se osobního kontaktu? Psychologické poradny a linky důvěry nabízejí své služby i po telefonu nebo přes internet. Zkuste to. Nikdy není pozdě začít hledat cestu za smíchem.
Jo, a taky se podívejte na svojí fotku ze školního tabla…