Tento týden jsme uveřejnili v rubrice Pro těhulky článek, který díky svému námětu vzbudil velikou pozornost čtenářů i čtenářek. Mnoho z vás přidalo za článek své reakce, z nich některé byly tak zajímavé, že jsme se rozhodly ještě jednou se k nim vrátit. Těhotenství a nevěra jsou dvě věci, které dovedou životem páru hodně zamíchat. Mnohdy se to všechno tak zamotá, že sami nevíme, kudy z toho ven. Poradíte Aleně a Pavlovi, jak se se svou nenadálou situací vyrovnat?

„Jsem v šestém měsíci těhotenství a na dítě se velmi těším. Je mi osmadvacet, je to moje první těhotenství, zatím bez jakýchkoliv komplikací a problémů. Až na ten jeden. Dítě bylo neplánované a můj přítel se s tím doteď nesmířil. Prostě nechce mít dítě, nechce rodinu, nechce se usadit, nechce nic. Chce, aby všechno bylo tak, jak dřív. Říká, že teď se všechno změní, všechno bude jinak a dává mi za příklad naše různé známé, kteří se po založení rodiny velmi změnili...(podle mého názoru se prostě akorát přizpůsobili situaci, jsou častěji doma a nechodí tak často za zábavou). Tyhle jeho obavy by byly, myslím, velice přirozené a jak jsem se dočetla, vůbec ne vzácné, ale fakt je, že mi to už všechno leze na nervy. Pro mně je mé těhotenství naprosto přirozenou věcí, on si ale například nepřeje, aby se to kdokoli dozvěděl. Fakt, že jsem svůj stav oznámila svým nadšeným rodičům, nese velmi těžce. Jeho největším problémem je, aby se to nedozvěděla jeho rodina, jeho kamarádi, prostě nikdo a hlavně aby – proboha - to dítě nebylo jakkoli spojováno s ním. Myslela jsem si, že mně se něco podobného prostě nemůže stát, mému příteli je třiatřicet a jsme spolu čtyři roky. Zvláště poslední rok byl jedním slovem báječný. Neměli jsme žádné rozpory, na většině věcí jsme se vždy shodli a okolí nás považovalo za naprosto pohodový pár. I já si v duchu kolikrát pomyslela, jakou jsem měla s chlapama kliku a jak se mi žije krásně. Doma o dítěti nemluvíme, cokoli týkající se miminka schovávám, abych mu, proboha, snad nepokazila náladu. V těchto dnech jsem se navíc dozvěděla, že se můj milý zřejmě zapletl s jednou kolegyní. Je to strašně blbá situace, ve chvíli, kdy nemáte daleko k metráku a bojujete s nulovým sebevědomím, být konfrontována s dvacetiletou modelkou s nohama až ke krku. A protože si myslím, že všechno má své hranice, končím. Pár lidí mi sice říká, že se vše může změnit, až uvidí dítě, ale já tomu dvakrát nevěřím a hlavně v to vůbec nedoufám. Chci být v klidu kvůli svému dítěti a to dost dobře za téhle situace nejde. Je to všechno fakt dost blbý, ale já jsem velký fatalista a myslím, že tak to snad teda muselo být. A taky si říkám, že za pár let už to bude všechno zase jinak, budu mít spokojenou rodinu a na tuhle nepříjemnou kapitolku mého života už snad ani nebudu vzpomínat. Každopádně: uvidíme!“
Alena

„Holky máte pravdu, něco takového, jako je nevěra, když jste těhotné nebo rodíte, nepochopím tyto muže. Já se snažil manželce zpříjemnit a usnadnit každou chvilku, zařídit vše potřebné, měl jsem strach, aby se to miminko narodilo zdravé, aby maminka byla v pořádku. Ale proč píšu? Nevěra mne potkala po 11 letech manželství. Něco prostě přestalo doma fungovat, nevěrný jsem byl já. Problém je v tom, že milenka se rozhodla se mnou otěhotnět a taky se ji to povedlo. Těsně po našem rozchodu mi oznámila, že je těhotná. Nezavrhl jsem ji, i když v afektu jsem ji obvinil, že to udělala schválně. Místo abych se na ni vykašlal, že se mi teď rozpadne rodina, nepřemlouval jsem ji, aby si to nechala vzít, je to velký paličák. Snažím se jí se vším pomoct, vše vyběhat či zařídit. Čeká mne těžký úkol jak to říct ženě, manželce, která se tímto bude se mnou určitě chtít rozejít. Teď mi zkuste poradit…“
Pavel