Těhotenství patří mezi nejhezčí období v životě ženy. Ten pocit očekávání, radosti, naplnění, období emočně nabité. Každá budoucí maminka také mimo jiné očekává právě v této době mnohem více zájmu, lásky a pochopení od svého partnera. Otázkou je, zda každý potenciální otec je schopen a ochoten jí poskytnout právě to. Mnoho mužů bere těhotenství jako cosi, co je omezuje - ať už momentálně (například snížením či přerušením sexuální komunikace) či výhledově (podvědomě tuší, že dítě je připraví o privilegia ve vztahu). Záleží na vyzrálosti obou partnerů, zda se dokáží domluvit, jeden druhého tolerovat a období před příchodem svého miminka si naplno vychutnat. Jen jednou je to poprvé a každá žena má právo na co nejkrásnější vzpomínky.
Některé z nás ale nemají možnost být obklopeny něhou, láskou a zájmem svého muže. Ať už se jedná o svobodné maminky, které se z rozličných důvodů rozhodly nebo byly donuceny okolnostmi čekat na své dítě osamoceně, anebo o ženy sice vdané, leč za muže nevyzrálého, který nedokáže svoje potřeby či názory podřídit mimořádné situaci. Místo toho, aby svoji ženu opečovával, prožíval s ní všechny radosti i strasti, začne trávit více času s kamarády v posilovně nebo v oblíbené hospůdce, o víkendech vyráží za zábavou, a vůbec nejhorší formou netolerance a zbabělosti je situace, kdy si najde náhradu za zakulacující se maminku v nové přítelkyni. Nevěra je nepěkná v jakémkoliv okamžiku, ale v době, kdy je žena těhotná, nemůže se bránit, její city jsou navíc mnohem více zranitelné, tehdy se jedná o velmi trestuhodnou záležitost.
Čtenářka Denisa nám napsala: "Každý večer jsem se nedokázala vyrovnat s mučivou představou, že nevím, kde vlastně můj manžel je. Vracel se domů pozdě, někdy až k ránu, občas nepřišel vůbec. I když jsem byla k smrti unavená, nedokázala jsem pořádně usnout, pořád jsem se budila, často jsem jen zbůhdarma koukala z okna a brečela. Na jakékoliv moje výčitky reagoval podrážděně a obvykle akorát jen bouchnul dveřmi, zavřel se ve své pracovně anebo byl zase pryč. Když jsem se náhodou dozvěděla, že mi byl nevěrný se svou bývalou spolužačkou, nevěděla jsem vůbec, co mám dělat. Chtěla jsem odejít, ale nebylo kam. Chtěla jsem umřít, ale nenašla jsem odvahu. Moc jsem si přála, abych aspoň potratila, abych se mu smrtí dítěte pomstila. Teprve později mi došlo, jak zcestné byly moje myšlenky. Až narození miminka mi dokázalo trochu vrátit ztracené sebevědomí. A paradoxně teprve tehdy se můj manžel začal znovu vracet ke mně. Odpustila jsem mu, chtěla jsem otce pro své dítě, ale v duši mi zůstala křivda na celý život..."
Jaké zkušenosti máte vy? Také jste se setkaly s nevěrou či jiným příkořím ze strany svého muže v době těhotenství? Nebo máte naopak krásné a romantické vzpomínky? A co muži? Je výše uvedené chování typické, nebo naopak zbabělé a odsouzeníhodné? Podělte se s námi také o svoje zážitky...

Šárka K.
Reklama