Taky patřím ke generaci lidí, kteří byli jako děti nuceni chodit v prkenných prekonkách, nastavovaných zvonáčích a blůzičkách na tělo s dlouhatánským límcem, protože to našim maminkám přišlo děsně moderní. Já jsem tyhle „modely“ nesnášela tak strašlivě, opravdově a definitivně (už v době, kdy byly IN), že pro mě bylo opravdovým šokem, když jsem před pár lety zjistila, že je to tu zpět.
Nejsem z těch, kdo slepě kopírují módní trendy a musí chodit ven jen v tom, co se právě teď nosí. Mám raději pohodlnou sportovní nadčasovou módu a podobně také oblékám naše děti. Bedlivě se střežím toho, abych jim nutila nějaké „své“ trendy, a všechny nákupy oblečení s nimi už od malička konzultuju. Budou to přece nosit ony a ne já! O to větší ránou pro mne bylo přání mé dcery, která právě teď přichází do puberty. To dítě si samozřejmě nemůže pamatovat dobu zvonáčů a prekonek. Proto k nim (na rozdíl ode mne) přistupuje zcela bez předsudků. Musím se přiznat, že jsem už (naprosto proti svému přesvědčení) musela zakoupit ostře zelené zvonáče, květovanou vypasovanou halenku, modrý upnutý svetřík na zip a teď naposledy dokonce ŠIKMO KÁROVANOU SUKNI POD KOLENA! Brrr! Nic odpudivějšího, než právě takovýhle kus oblečení, jsem na sobě v životě neměla. A teď – jaká hrůza! – bude v tomhle ohozu honit parádu moje dítě! Snad jsem to s tou liberální výchovou nepřehnala…
No, každopádně já si budu pořád nosit svoje světle modré cigaretové džíny, volné svetry a plandavé mikiny. Ať žije móda!
Daniela
Reklama