USA
Když jsem v roce 1998 prvně přicestovala na Floridu a můj pobyt mi dali úředníci na šest měsíců, bylo to 4. prosince, tedy před Vánoci. Přiblížil se čas Vánoc a já na ně nikdy nezapomenu. Nebyla to pražádná vánoční atmosféra, přes den jsem se opalovala u oceánu, protože bylo teplo. Večer krásně svítily osvícené palmy, dekorace na domech byla také nádherná, jen ten sníh chyběl. Večeřeli jsme se známými, kteří upekli krocana.
Pak jsem trávila Vánoce druhé, už tady v Bostonu a se svým nynějším manželem. 24. prosinec je tady normálním dnem, Vánoce se slaví až 25. 12., kdy se také dávají dárečky. Cukroví nepeču, jako jsem pekla v Čechách, kapra také nemáme, ani bramborový salát. Dělám kuřecí polévku, pečené maso, řízky, brambory, zeleninový salát a pak se jí jablečný koláč. Je to vše v klidu bez nervů. Naprosto jiné než české Vánoce, co se týče jídla. Celý den mi ale běží CD s českými koledami. ČESKÉ VÁNOCE jsou ty nejhezčí svátky.
Daniela

Kanada
Moji synové mne jednoduše posadili do letadla a „hybaj, mamčo do světa“ (já říkám, že mě vykopli a ani buchty mi nenapekli). Tak jsem se, už jako babička, ocitla až za Atlantikem – na severoamerickém kontinentě - v Kanadě. Léto bylo hezké, Kanada také, tak jsem se rozhodla, že ještě vyzkouším pravou kanadskou zimu a moje druhá návštěva byla na Vánoce a přes Nový rok 1997/98. Všichni přátelé mne zrazovali, ať na zimu do Kanady nejezdím, že je to hrůza ta zima a až to zažiju, tak uteču a už se nikdy nevrátím. Tak jsem si říkala, že babča se hned tak něčeho nezalekne, i když je pravda, že už mám raději teplíčko. Vánoce se blížily a sníh kde nic, tu nic. Jsem se smála, že se ta kanadská zima zalekla babči a nechce ji vyplašit, aby opravdu neutekla. Jev to byl tedy nevídaný, Kanada a bez sněhu, to se událo naposled před 99 lety. Alespoň se dobře chodilo (jelo) po nákupech.
14 dní před Vánoci jsme byli vybrat stromeček. To vám byl výběr živých stromků, až oči přecházely. Smrčky, borovičky, velké, malé, hubené, košaté a hlavně husté. Najednou jsem nevěděla kterej, tak jsem si začala přičichávat a ten, co mi zavoněl nejlépe, byl koupen aby dál voněl u nás. Když jsme se večer vracívali z nákupu, to byla také nádhera. Tady je zvykem ožárovičkovat a osvětýlkovat téměř vše. Střechy, obvody domu, okna, stromy a keře před barákem, schody, balkóny, zábradlí - no všechno. A kam se hrabou naši trpaslíci. Tady jsou před domem svítící Santa Klausové, srnky, sáně, andílci, co se komu zlíbí.
S přípravou štědrovečerní večeře to bylo jednoduché, protože přítel (dnes už manžel) pochází z Čech. Problém nastal, když jsem oznámila, že já dělám na Štědrý večer polévku kapustnicu, (protože já pocházím ze Slovenska a to byla zase naše tradice). Přítel si přál čočkovku, protože "nějaká zelňačka" mu byla podezřelá. Když pak viděl, co do ní všechno potřebuju, tak lomil rukama, cože to bude za výtvor, že to v životě nejedl. Já vím o své kapustnici své, tak jsem ho nechala divit a požádala ho, že ještě taky na to všechno potřebuju ten správný hrnec. Napůl jízlivě se zeptal, jestli náhodou nechci rovnou sehnat nějakej kotel nebo prádelňák. Jeli jsme shánět požadovanou velikost hrnce, ale zjistila jsem, že tady nemají moc pochopení pro takovéto vyvařování. Byla to docela fuška, protože každý hrnec, který mi byl nabídnut, byl malý. Pak jsme snad koupili něco na zavařování, ale s velikostí jsem byla spokojena. Mám moc ráda tu vůni zelí, jak se ta polévka vaří, to je pro mne vůně Vánoc. Kolikrát jsem si říkala, proč ji neuvaříš i někdy v roce, když všem tak chutná? To by nebylo ono, tahle vůně může vonět jenom na Vánoce.
Kapr se tady dá také sehnat, ale jak už to tady mají ve zvyku, že všechno mají největší, tak i ti kapříci byli pořádní mackové, až nebyli k jídlu, protože byli moc sádelnatí. Kapra byl jenom kousek, symbolicky, jinak jsem vysmažila filé. No a samozřejmě bramborovej salát. Já byla také zvyklá mít před večeří oplatku pokapanou medem a hriate - tj. upraženej cukr na husím nebo kachním sádle a zalít slivovicí. Oplatky jsme nesehnali a mě nenapadlo vzít je s sebou už z domova. Slivovici jsem sice přivezla, ale zase byl problém sehnat lžičku husího sádla, tak jsme ji vypili jen tak.
A také moje první Vánoce v cizině byly hodně ubrečené. Na jednu stranu jsem byla ráda, kde jsem, na druhou mi to bylo líto, že nejsem s dětmi, vnučkou, přáteli…
Tak takovéhle byly moje první Vánoce v Kanadě.
Anina

TÉMATA:
ZDRAVÍ