Jestli ještě minulý týden byli v tomhle státě nějací lidé, kteří nevěděli o existenci dětské transplantační jednotky kostní dřeně v Motole, tak teď už o ní ví snad každý, kdo čte noviny nebo se dívá na televizi. Názorové a informační kotrmelce, které předvádí v posledních dnech ministerstvo, jehož náplní je pečovat o zdraví a životy lidí, jsou prostě nepřehlédnutelné.
Jen ve stručnosti: v pátek 3. 11. prohlásil první náměstek ministra zdravotnictví doktor Pohanka v Motole (před novinářskými diktafony a televizními kamerami), že Motol dostane v následujících dvou letech od státu 85 milionů na rekonstrukci stávající dětské transplantační jednotky, jediné tohoto druhu u nás. Následovala nelíčená radost lékařů, rodičů nemocných dětí i soucítící veřejnosti. Dlouho netrvala. O víkendu přišla studená sprcha. Ministr Fišer se dal slyšet, že o konání svého náměstka nemá ani tuchy a že on tedy o žádném vyčlenění peněz pro zmíněné účely nic neví. V pondělí 6. 11. zmírnil tato tvrdá slova, když ústy svého mluvčího Černého zpravil veřejnost o tom, že snad bude možné peníze pro dětské transplantační centrum někde vyšťárat, pouze však v případě, že obdrží od nemocnice projekt, který dosud nemá v rukou. Jedině pak bude možné uvažovat o dotaci až 85 milionů. Taky vám to připomíná pohádku o kohoutkovi a slepičce? Nemluvě o tom, že pan Pohanka v pátek o žádné podobné podmínce nehovořil a navíc přislíbil také příspěvek v řádu milionů korun na pořízení klimatizace pro dosavadní jednotku, jež je v havarijním stavu, a to ještě do konce roku 2000… Takže podmínkou je projekt? Jenže nemocnice dosud výběrové řízení na projekt vyhlásit nemohla, protože až do pátku neměla informace ani o orientační možné částce, se kterou může počítat. A zkuste plánovat bez peněz… Navíc teď je v nezáviděníhodné situaci, protože pro vypsání výběrového řízení existují zákonné podmínky, takže vítěz nebude znám dříve, než na konci roku, a se samotným projektem se dá počítat tak na jaře 2001. Parlament však bude o rozpočtu jednat už letos v prosinci. Je to šalamounství ministerstva, mocenský boj, nebo jen další šlápnutí vedle?
Možná je to náhoda, ale byla jsem zrovna včera s dcerou v Motole na kontrolním odběru krve. Je jí jedenáct let a už si ani pořádně nepamatuje na to, že před devíti roky se několik dlouhých měsíců i ona dívala na svět skrz okno zdejšího hematologického oddělení a přes hadičky kapaček. Byla tehdy ještě batole, ale neměla proto od osudu žádnou úlevu. Její krev se zbláznila a jedinou pomocí byla velmi náročná a velmi zdlouhavá léčba. Pan docent Starý se tvářil vážně, když mi to říkal. Jako všichni rodiče, kteří slyší z úst lékaře podobnou diagnózu, i já si říkala: PROČ?! Bála jsem se. Strašně jsem se bála. Ale to dítě, které (ke svému štěstí) nevědělo, že mu jde o všechno, mi v té chvíli strašně pomohlo. Úžasně bojovalo. Bojovalo o život. Spolu s lékaři a sestřičkami, před kterými smekám, a kterým jsem dodneška nepoděkovala za to, že mi mé dítě vrátili. (Díky!!!) My jsme tehdy nakonec transplantaci kostní dřeně nepotřebovali. Ale troufám si říct, že vím, jaké to je, když má vaše dítě namále. Je to zkušenost na celý život. Nemůžu po vás chtít, abyste se vcítili do kůže rodičů, jejichž dítě může zachránit jen transplantace kostní dřeně. Ale můžu doufat, že zkusíte pochopit. Jen nevím, jestli je možné chtít něco podobného i po úřednících…
Pomoci dětem s poruchami krvetvorby a přispět na transplantační jednotku, která některým z nich může zachránit život, můžete i vy – prostřednictvím nadačního fondu Kapka krve (bankovní spojení č.ú. 419400003/0300, ČSOB, Jungmannova 15, Praha 1), občanského sdružení Život dětem (bankovní spojení č.ú. 80291329/0800, ČS, Var. symbol: sbírka) a HAIMA - Unie pro pomoc dětem s poruchami krvetvorby (bankovní spojení č. ú. 18 230-111/0100, Komerční banka Praha, název účtu HAIMA Praha).

TÉMATA:
ZDRAVÍ