Jedna věc je nad slunce jasnější – seriály jako Dívky od vedle nebo Přátelé jsou bohapusté zidealizované nesmysly. Spolužití několika lidí stejného pohlaví totiž může být leckdy děsivější, než život s chlapem. Taky vás někdy napadlo, že byste raději bydlela s kamarádkou než s přítelem, když už jste po něm po stopadesáté zametala drobky po celém bytě, umývala vanu nebo vytírala potopu v koupelně? Možná byste ještě špendlíčkem hrabala…
Pětadvacetiletá Lenka je z Olomouce a v Praze studovala vysokou školu. Teď už nemá kolej, tak přemýšlela, kam se vrtnout. Horentní sumy, které si pronajímatelé ve stylu tržního hospodářství říkají za i tu nejmenší garsonku, ji přesvědčily o jediném – najde si spolubydlící. A co třeba Jitku, která se zrovna rozešla s klukem, u kterého poslední dva roky bydlela? Je to docela fajn kamarádka. Slovo dalo slovo. Nastěhovaly se do jednoho bytu ještě s Jitčinou mladší sestrou Blankou, podělily se o nájemné i o pokoje, rozdělily služby v úklidu společných prostor… Všechno vypadalo báječně. A byly ve svém! Opojný pocit nadšení však Lenku přešel ve chvíli, kdy zjistila, že odpadky shodou okolností vždycky přetékají z koše ve chvíli, kdy má službu ona, že v koupelně a v předsíni se neustále povaluje záplava dlouhých zlatých vlasů Jitky i její sestry a že obě dívky si zřejmě myslí, že se nádobí myje samo… Vrcholem však bylo, když Lenka zjistila, že si Blanka zcela bezostyšně půjčila na rande její koženou bundu a předtím si ještě přetřela svůdné rtíky její novou rtěnkou! Nastaly hádky, naschvály, uražená gesta. Ani jedna ze spolubydlících se necítí tak šťastně a svobodně, jak prve doufaly. A řešení? Opustit dobrou práci v hlavním městě a vrátit se domů k rodičům? Hledat si vlastní podnájem za příšerné peníze? Nebo si sehnat lepší spolubydlící? Těžké rozhodování!
Docela jiné zkušenosti s wohngemeinschaftem (jak tenhle druh spolužití nazývají naši sousedé) má třicetiletá Petra. Její kolegyně měla krásný čtyřpokojový byt na Vinohradech a předtím, než odjela na rok do států, nabídla několika svým známým (momentálně se potácejícím v problémech s bydlením), že tam můžou za drobný peníz (prakticky jen za inkasní poplatky) bydlet. I když šlo o smíšenou partu, tak do toho Petra šla systémem hop, a nebo trop. Navíc tak výhodné nabídky se neodmítají… Po roce takřka bezproblémového soužití Petry, Hany, Aleše a Gusty (samozřejmě každý si žili ve svém pokoji a svým způsobem života) se má situace tak, že nastává opět stěhování národů. Majitelka se vrací, Gusta možná přijme nabídku práce v zahraničí, Hana se stěhuje ke svému novému příteli a Petra s Alešem? Ještě do vánoc chystají svatbu a už se poohlížejí po nějakém hnízdečku.
Jaké máte vy zkušenosti se spolubydlením? Idylka nebo horror? Napište nám o tom!