Jedna z nezastupitelných ženských rolí je odjakživa schopnost rodit děti. Dříve nebo později po mateřství zatouží snad každá, některá o to víc, že jí příroda tuto radost odmítá dopřát. A přesto se můžeme i v dnešní „vyspělé“ společnosti setkat s tím, že je žena za tuto svoji roli nepřímo trestána nebo alespoň odstrkována. Zkuste si například při přijímacím pohovoru říct, že máte dvě děti! Možná se dozvíte, že místo je už bohužel obsazené (děti přece bývají často nemocné a kdo by stál o zaměstnankyni, která dvacetkrát za rok zůstává doma na „paragraf“?) Pokud jste svobodná, můžete být zase podezřelá, že se chystáte rodinu založit, a tak se vás, ač je to v nesouladu se slušným chováním a zákonem, možná přímo zeptají, jestli náhodou neplánujete v nejbližší době počít dítě. Jako by nestačilo, že žena to má z titulu svého ženství už tak na trhu práce složitější a ne vždy je její práce měřena a odměňována podle stejného metru s muži…
Co má tedy dělat taková moderní žena, která chce dobrou a dobře placenou práci a zároveň touží po rodině? Nesmí se dát. I když u nás je zaměstnanost žen už po desetiletí skoro stoprocentní (jak taky vyjít z jednoho platu?), stále více žen dnes touží po kariéře a přitom se nehodlá vzdát svého práva na dítě. Všechno se dá dobře zorganizovat. I práce spolu s rodinou. Konzervativní obraz maminky v zástěře, jejímž královstvím je kuchyně a vařečka, kolem níž se batolí několik dětiček, se do reality přelomu tisíciletí jaksi nehodí, ať si staromilci říkají, co chtějí. A kdo říká, že se žena musí vzdát dobrého místa a platu, jež si za léta práce vydobyla, jen proto, že se stane matkou? Nakonec nejsou tu jenom kolektivní zařízení jako jesle a školky, ale může si přece sehnat paní na hlídání, nebo se domluvit s babičkou či dokonce manželem. Vždyť tatínkové na mateřské se i u nás stávají stále populárnějšími…
Čísla hovoří jasně. Například podle amerického výzkumu se dnes více než polovina matek (59%) rozhodne nastoupit do práce do jednoho roku od narození dítěte. Ve srovnání s předchozími desetiletími má toto číslo vzrůstající tendenci, neboť v polovině 70. let to bylo pouze 30% matek a před třinácti lety 51%. Ne všechny pracující matky pochopitelně skočí zpátky do práce naplno, některé pracují na poloviční úvazek, jiné využívají klouzavé pracovní doby nebo si zařídí „kancelář“ doma (tenhle trend už ostatně frčí i u nás). Činí tak z důvodů finančních i společenských a v ideálním případě je nikdo nenazývá krkavčími matkami.

A co vy a vaše miminko? Myslíte si, že je nejlepší zůstat s ním doma co nejdéle, nebo jste se rozhodla vrátit se po několika měsících do práce a část péče o potomka svěřila jiným? Jak vidíte dilema mateřství versus práce?
TÉMATA:
ZDRAVÍ