I v životě muže nastane chvíle, kdy se chystá rodit. Zní to poněkud nesmyslně, ale je tomu skutečně tak. Začátkem září jsme se vydali s manželkou, která je již v osmém měsíci těhotenství, na přípravný kurz k porodu.
Již dopředu jsem počítal s tím, že na tomto kurzu, který má trvat dvě hodiny, se budu učit, jak správně dýchat podle toho, ve které době porodní se právě nacházím. Omyl.
Sestra, která si nás vyzvedla to vzala opravdu z rychlíku. Nakonec kurz trval necelou hodinu. Důvodem tohoto operativního zkrácení bylo především to, že sestra, jak sama vtipně poznamenala, neuznává rychlokurz dýchání. Ve tvářích přítomných otců bylo v tu chvíli vidět, že si doslova oddechli. Ani já jsem si nedovedl představit, jak tam sedím s pěti dalšími nastávajícími otci a dýcháme a dýcháme a dýcháme. Psí dýchání jsem si sice nacvičoval již den před tím na záchodě, ale asi mi to stejně, až na věc přijde, nebude nic platné. Jedinou pozitivní informací, kterou jsem se na kurzu dozvěděl, bylo to, že u porodního lůžka, na kterém bude moje žena rodit, mají kyslík. Ten se mi bude určitě hodit.
Po rychloprohlídce porodnice nám sestra rozdala složenky na tři sta korun českých a rozešli jsme se do svých domovů.
Jaké však bylo naše překvapení, když jsme se čirou náhodou dozvěděli, že to, co jsme absolvovali, nebyl kurz, ale pouze prohlídka porodnice, která je bezplatná. Sestra si kurz vyložila po svém a to, co jsme se opravdu měli dozvědět, si nechala pro sebe. Tak nevím, co na tom porodním sále budu dělat.

Květoslav Poupě