Když jsem byla těhotná, měla jsem nějaké obtíže, chodila jsem často na ultrazvuk a byla jsem u svého gynekologa doslova pečenávařená. Při jedné prohlídce mi pan doktor provedl vyšetření a pak se tvářil vážně, jako že musíme provést ještě další vyšetření a ať s ním jdu ještě na ultrazvuk.
Vedl mě doposud neznámou chodbou do části nemocnice, kde jsem ještě nikdy nebyla. Pak otevřel nějakou ordinaci, kde nikdo nebyl, jenom vyšetřovací gynekologické křeslo. Vyzval mě, ať si odložím. Bylo mi to podezřelé – měl to být přece ultrazvuk, ale udělala jsem, co mi pan doktor řekl. Z leže jsem viděla, jak vyndal cosi ze zásuvky a ke své hrůze jsem zjistila, že to něco je prezervativ. Proboha! Co mám dělat, on mě teď tady snad znásilní, ten hodný starší pan doktor, ke kterému chovám už deset let takovou důvěru, a teď tohle!
Všechno bylo samozřejmě jinak, pan doktor nasadil prezervativ na úzkou trubičku, což bylo čidlo ultrazvuku, kterým se nejezdí po bříšku, ale zavádí se dovnitř. Vyšetřil mě ve vší korektnosti a já jsem se mu v duchu, a teď i tady veřejně, stokrát omlouvala, z čeho jsem jej obviňovala. Promiňte, pane doktore, ale ono to vypadalo tak podezřele…