Přes tragické dětství, špatné známky ve škole základní a šikanování na škole střední jsem se dozvěděla, že jsou to všechno zakomplexované chlapyně, co si holí rozkrok, aby se vyrovnaly chlapům (jakože ti se taky holí). Pohoršené litanie mého kamaráda nebraly konce. „Chcete rovnoprávnost? Vezměte si kvér a jděte do války! (kámoš má modrou) frézujte silnice a vyvážejte žumpy, když to chcete mít jedna ku jedný (nedalo mi to a vzpomněla jsem si, jak můj bývalý manžel zvracel v metru, když se tam naše štěně vykadilo, zvracel i když se pokadilo naše dítě, ten by těch žump asi vyvezl!). Proč tam třeba nenapíšou, co chlapům vadí na ženských? Proč musej za každou cenu rozdávat ty svoje ženský rozumy?“ „Milane, tak proč jsi to tedy četl?“, ptám se s bezelstným úsměvem svého kamaráda. „To je stejný, jako když divák čumí celý večer na televizi Nova a pak sedne a zavolá Železnýmu, co mu to pouští za sračky. To máš stejný, jako s tou emancipací. To není o tom, že bysme chtěly kouřit doutníky a flusat na chodník, ale jde o tu možnost volby. Jako s tou televizí.“ Snažila jsem se my vysvětlit, že v momentě, kdy nás pramuž praštil kyjem po palici a odtáhl do jeskyně, byly karty rozdaný. Nešlo tu o inteligenci. Měl prostě větší sílu, a tak byl „chytřejší“ – tudíž vládnul. Dnes je to trochu jinak a chlapi by to tak měli vzít. Myslím si, že za tím vším je strach chlapů, že by ženský mohly být tak vyspělý, že by je mohly potřebovat jen ku množení. Milan vyprskl minerálku, které se právě napil, vytřeštil oči a zakoktal: „Hele, to snad nemyslíš vážně. Ty těm blábolům o rovnoprávnosti taky věříš????“ „No jasně, proč ne. Je to naprosto přirozený, že když si chlapi můžou dělat to, co chtějí, proč by si to nemohly dělat taky ženský?“ „Protože jste jen žebra!!!“ (pozn. aut. biblický příběh o stvoření Adama a Evy), vyštěkl na mně Milan. Tím mi tedy sebral veškerý vítr z plachet. Už nebylo co dodat. Možná, že Sisyfos byl taky holka. Koulejme tedy hrdě dál…

Helena Pelikánová
Reklama