V dnešní době je už naštěstí pryč čas interrupčních komisí, ke kterým ženy tak poníženě přicházely a které nakonec stejně všechno dovolily. Naopak deset let po revoluci jsme se již otřepali z hrůzostrašného působení předlistopadové mašinérie a začali jsme asi více přemýšlet – asi hodně o ekonomické situaci, ale také o vlastní odpovědnosti.

Každá žena by si měla rozvážit, zda je její ekonomická či sociální situace natolik zoufalá, že se rozhodne pro interrupci. Následky potratu si v sobě odnáší na dlouhá léta, ať už fyzické – hrozí asi 25% možnost následných komplikací, které mohou v nejhorších případech vyústit až do hysterektomie, žena tedy riskuje, že již nikdy neotěhotní, nebo psychické – mnohé ženy se nemohou se situací po interrupci vyrovnat, pociťují lítost nad zmařeným životem, výčitky svědomí a ocitají se v hluboké depresi.

Pokud se žena, resp. dvojice rozhodne pro umělé přerušení těhotenství, měla by vědět, že pro legálně povolené umělé potraty (nelegální v podobě pokoutních andělíčkářek již naštěstí téměř vymizely) platí zákon č. 66 a 75 Sbírky z r. 1986, který stanovuje jen tři hlavní důvody, z nichž nelze interrupci provést 1. plod je starší než 12 týdnů, 2. pokud má žena nějaké onemocnění, při kterém by potrat zhoršil její zdravotní stav 3. byl-li již během posledních šesti měsíců ženě proveden potrat. Z tohoto zákona existují lékařské výjimky (absolvované zarděnky, genetické poškození plodu atd.), které dovolují provést interrupci i později.

Umělé přerušení těhotenství se provádí cestou chemickou, což se většinou týká potratů ze zdravotních důvodů ve vyšších stupních těhotenství, a chirurgicky, a to je:
- miniinterrupce – provádí se v narkóze do konce 8. týdne těhotenství a žena za ni zaplatí 2000,- Kč
- kyretáž – provádí se také v narkóze, do konce 12. týdne a její cena je 3500,- Kč.
Pokud je umělé přerušení nařízeno lékařem ze zdravotních důvodů, zákrok hradí v plné výši zdravotní pojišťovna.

TÉMATA:
ZDRAVÍ