Cena byla taky panenská (jak za panenku Barbie i s pokojíčkem), ale co – nejlepší investice je ta do sebe. Objednala jsem se tedy a přišla ve stanovenou hodinu na určené místo. Šaman bydlel v paneláku. Za oprýskanými dveřmi s ručně psanou vizitkou Kočandovi jsem vstoupila do jiné dimenze. Byt mi připomínal komnatu princezny Šeherezády. Mág vypadal taky jako princezna Šeherezáda, ale střižená Rasputinem. Hluboce se mi zadíval do očí a jal se lamentovat: „Ajajajajajajajaááá!“ Kýval se přitom zepředu dozadu, měla jsem trochu strach, že mě trefí jeho turban, a tak jsem se kývala do rytmu s ním. Když doajajal, prohlásil, že mi právě vyčistil auru. To všechno se odehrálo v předsíni, pak mě teprve zavedl do pokoje, usadil mě doprostřed do připraveného křesla a začal kolem mě tančit. Poskakoval z nožky na nožku a při tom zpíval: „Zob, zob, zob, bzzzzz…“ Čekala jsem, že každou chvíli vzlétne a promění se v mouchu. Svůj zpěv prokládal magickými formulkami: „Ty nebudeš nikdy kůžit! Ty nebudeš nikdy pííít! Ty být od teď slobodná a šťastnááá! Zob, zob, zob. Bzzz.“ Měla jsem co dělat, abych nepraskla smíchy a proto jsem to v sobě dusila. Mág došel k závěru, že se právě potýkám s démony svých neřestí a začal zpívat a tančit ještě divočeji, aby mi můj boj pomohl urychlit. Nevydržela jsem to a smála jsem se tak hrozně, že to vypadalo jako když pláču a dusím se zároveň. Kouzelník byl spokojen. Vysvětlil mi, že jsem se právě zbavila všech svých slabostí a ode dneška nebudu mít chuť na cigarety, ani na čokoládu, ani na alkohol. No zkrátka - nic mi nestojí v cestě za poznáním. Seděla jsem nevěřícně a čekala, kdy do místnosti vtrhne štáb skryté kamery. Nestalo se tak. Mág usedl do pozice nevímjaké, ale tvářil se, že se právě spojil s kosmem a já mám zaplatit a vypadnout. Zaplatila jsem. Za tu srandu to opravdu stálo. Když jsem odcházela, tak mi strašně zakručelo v břiše. Celý den jsem nejedla. Šeherezáda zpozorněl, zvedl obočí a upozornil mě, že se moje vnitřní dítě bouří a že bych měla ještě přijít a dáme to do pořádku. Slíbila jsem, že zavolám. Kouřím dál, sklenku si taky ráda dám, čokoládu jsem nikdy moc nejedla a když někdy celý den nejím, moje vnitřní dítě pekelně běduje.

Helena Pelikánová

TÉMATA:
ZDRAVÍ