Velká prsa se mi velmi líbí. Jako muž však rozumím tomu, že se prsatým ženám nelíbí, když muži mluví spíše k jejím vnadám, než do tváře. Chtěl bych říct, že pokud se nám, vnado-přátelům, toto drobné faux-pais občas přihodí, tak to neznamená, že si dané ženy nevážíme. Jsme jen náramně okouzleni fyzickou proporcí takové ženy a je pro nás složité nepodívat se (alespoň rychlým očkem) na tu rozkoš, která dělá ženu opravdovou ženou. Troufnu si zde tvrdit, že muži, kterým se líbí prsaté ženy, příliš neholdují ženám, které diktuje dnešní módní trend - extrémně štíhlé, hubené, až vychrtlé, obvykle s nijak dominantním poprsím a spoustou odhalených kostí. Tohle přece nejsou ženské ženy. Alespoň já to tak nevidím. Není přece nad přijatelně štíhlou, pohlednou ženu s viditelným poprsím, štíhlýma nohama a boubelatějším zadečkem. Krása ženského těla dle mého názoru tkví v tomto popisu a žádná dívka, jež mu odpovídá, nemá důvod cítit se méněcenná. Graciéznost a určitá míra hrdosti v chování takovéto dívky jí umožní "strávit" občasný pohled obdivujících mužů s přehledem a jistotou a přímý kometář z úst ženy typu "ty jsou, že jo?!" nás muže totálně odzbrojí a donutí nás zaostřit do pohledné tváře.
podle Toma připravila
Reklama