Přijata naším uchem přenáší se hudba prostřednictvím neurochemických impulzů do tzv. limbického systému mozku, který je zodpovědný za naše city, představivost, tvořivost a intuici. Proto nás hudba ovlivňuje.
Lidské srdce vykoná 70 až 80 tepů za minutu a s touto normou pak naše tělo porovnává každý hudební rytmus. Ten, který má méně než 80 dob za minutu, vnímá jako pomalý, uklidňující a uvolňující. Jakmile se rytmus vyšplhá nad 90 dob za minutu, náš organismus hudbu ocejchuje jako rychlou a výsledkem je dobrá nálada a příjemné vzrušení. Ne všechny bujaré rytmy nás však přivedou do stavu extáze. Podle hudebních terapeutů prý například některé druhy rockové hudby organismu vyloženě škodí. Když vám buší do hlavy dostatečně dlouho, dojde ke ztrátě symetrie mezi oběma hemisférami mozku, což zjednodušeně řečeno znamená, že se na vás vrhne stres.
Ale protože náš organismus není žádné ořezávátko, dokáže se proti nežádoucím účinkům hudby, připomínající kvílení běsů pekelných, bránit. Muziku, která se nám nelíbí, si zkrátka nepouštíme a pociťujeme spravedlivé rozhořčení, pokud ji musíme poslouchat. Nechuť a vztek v tomto případě funguje jako bezpečnostní ventil, chránící naše zdraví. Nebo snad znáte někoho, kdo se proti své vůli vypravil na hardcoreový koncert nebo divokou houseparty? O tom, co dělat, když máte za souseda bubeníka, však odborníci neříkají nic…

Dominika Horáková
Reklama