„Nemáte-li pro svoji dovolenou k dispozici nevyčerpatelné finanční rezervy, mám pro vás několik skvělých tipů, jež sám léta úspěšně používám," radí zcela exkluzivně našim čtenářkám V. Procházka. „Jednou z možností je cestování stopem, které já osobně pokládám za nejpohodlnější a mnohdy i nejzábavnější. Vy, ženy to budete mít o mnoho snazší a levnější. U mě totiž tento způsob dopravy vyžadoval drobnou počáteční investici v podobě blond polodlouhé paruky, podprsenky číslo 4 i s výplní a žlutých letních šatů s dekoltem. Po několikaleté zkušenosti však mohu prohlásit, že se mi vynaložené prostředky bohatě vrátily. A až na dva drobné incidenty – jeden s bulharským řidičem kamionu (který i poté, co jsem odhalil své mužství, vyžadoval sex jako protislužbu za svezení) a druhý se znojemským vinařem (jenž se k smrti urazil, že si dělám srandu z moravského ogara, a za trest mne na tři dny zamknul do svého sklepa) – jsem dodnes cestoval(a) stopem zcela bez úhony.“

„Druhou, také velmi nenáročnou metodou poznávání světa, je dokonalá aktualizace databáze příbuzných v zahraničí, včetně těch z pátého kolena, k nimž se pak nenuceně vnutíme na návštěvu pod záminkou přivezení fotografií ratolestí, lázeňských oplatek, becherovky nebo levnějších cigaret,“ radí dále cestovatel Vandromil. „Já sám mám ve svém adresáři 156 rodin po celé Evropě, Asii, Severní a Jižní Americe – a před týdnem jsem dokonce vypátral jednu pratetu na Novém Zélandu. Jediným problémem je v tomto případě doprava (neboť pobyt, stravu i kapesné obvykle hradí příjemce návštěvy). Pokud nepostačí autostop (a s tím v případě zámořských cest skutečně nepočítejte), pak je třeba našetřit na letenku (což bych ovšem ponechal až jako zcela poslední kritickou možnost), nebo napsat příbuzným srdceryvný mail, ve kterém vylíčíte svou momentální finanční situaci společně s vychválením rodinných fotek, sladké a čerstvé chuti oplatek a své neukojené touhy spatřit pokrevní příbuzné co nejdříve. Pokud krev vaší krve v zahraničí nemá místo srdce kus ledu, můžete počítat s tím, že letenku neprodleně zatáhne.“
„Mým velkým snem bylo navštívit buddhistické chrámy v Nepálu, ovšem ani při velmi pečlivém hledání jsem zde nenašel jediného příbuzného,“ postěžoval si u nás v redakci cestovatel. Vzápětí však dokázal, že na jeho cestách prakticky není překážek. „Rozhodl jsem se tedy konvertovat k buddhismu, zakoupil jsem oranžový šat, cínovou sošku Buddhy, několik meditačních kazet a po týdenní (a podle mne dostačující meditaci) jsem navštívil přednášku Mistra, o které jsem se dozvěděl z plakátu na náměstí. Vysvětlil jsem mu, že jsem byl povolán k tomu, abych českému lidu zvěstoval svaté myšlenky Probuzeného a že jediné, co k tomu ještě potřebuji, je studijně-meditační cesta do Nepálu. Ten zaslepenec mne však vyhnal ze sálu s výkřiky, ať si dám pozor na svou Karmu. Osvítila mne myšlenka! Okamžitě jsem oslovil s požadavkem sponsoringu své cesty jednu středočeskou společnost vyrábějící plynové spotřebiče (za použití všech svých přesvědčovacích schopností ověřených v posledních letech na mých příbuzných) … a za týden jsem nastupoval do letadla!“

S cestovatelem Vandromilem Procházkou rozmlouvala


Reklama