Historici tvrdí, že čarodějnice jsou staré jako lidstvo samo. V prvním období, tj. přibližně do antiky, si jich však lidé prý spíše vážili a to pro jejich znalosti účinků rostlin. Je ovšem jisté, že se jich postupně stále více zároveň báli, protože se údajně naučily ovládat taková umění jako stažení Měsíce z oblohy.
Zajímavý postoj k těmto nesporně výjimečným osobám zaujalo rané křesťanství. Na jedné straně je sice odsuzovalo za předpovídání budoucnosti, na druhé straně je ale označovalo za bytosti, které mají plné právo na existenci, protože jejich prostřednictvím mohl Bůh trestat lidské hříchy.
Jak šel čas, zařazovali se do této kategorie člověčenstva jedinci ovládající umění jasnovidecké, kouzelnické, astrologické a numerologické, a to nejen ženského, ale i mužského pohlaví. Na to ovšem dnešní muži rádi zapomínají - i když na druhé straně musíme přiznat, že čarodějů bylo vždy mnohem méně než jejich kolegyň.)
Podle středověkých pověr způsobovaly čarodějnice především pohromy: vyvolávaly přírodní katastrofy, ničily domy i úrodu, potápěly lodě, přivolávaly nemoce a zabíjely lidi i dobytek. A tak je jasné, že se naši předkové snažili nalézt proti nim účinné formy obrany. Křesťanská církev relativně dlouho radila bránit se pouze takovými prostředky jako bylo modlení, zvonění na zvony či rozmisťování amuletů zhotovených z květin posvěcených na Květnou neděli. Svoji obrannou roli sehrávaly ovšem i mnohé bylinky, mezi nimi česnek či vavřín pravý.

Stanislava Jarolímková

Reklama