Představte si, co mě inspirovalo. Tedy, lépe řečeno, kdo mě inspiroval.
Dívala jsem se na Banánové rybičky a jedním z hostů byla herečka Gábina Osvaldová. Zaujala mě. Nejen že umí skvěle vyprávět, má smysl pro humor, je velice inteligentní, píše skvostné texty, ale je svérázná. Je svá, nedá si nic diktovat, je to prostě silná osobnost se vším všudy.
Ale o tom nechci psát, zaujal mě její účes.
U někoho jiného by mi sponečka, která přidržuje patku řídnoucích vlasů nad vysokým čelem, připadala přinejmenším nepatřičná. U ní mi jen říkala: „Dejte mi pokoj, je to moje hlava a pro mě je důležitější, co je v ní a ne na ní.“ Gábina to prostě neřeší.
A tak ani já neřeším, jestli ženy-in mají věk, odvahu, či náladu na nošení sponeček a spon a jdu s nimi na trh.
Tuny sponek, pérek a vlásenek se nosily hojně v secesi, kdy podepíraly těžké uzly z umělých i pravých vlasů, ale byly většinou skryty.
Svou pravou krásu mohly ukázat ve dvacátých letech, kdy do módy přišel krátký bubikopf a ostré vlny. Štrasové sponky dodávaly tomuto chlapeckému účesu dívčí lesk a držely na místě neposlušné kadeře.
Ve třicátých letech se pomocí sponek vytvářely pracné prstýnkové účesy, které vídáme v pamětnických filmech, ve čtyřicátých by se bez sponek neobešly výčesy s tolik oblíbenými nakadeřenými čupřinkami nad čelem.
Každá doba si prostě našla svůj účesový hit, kterému sponky, klipsy a různé vlásenky dopomáhaly k dokonalosti.
No vida, i dnes mají na hlavinkách své místo a nemusí to být zrovna hlavinky předškolních děvčátek.
A co vy, milé ženy-in?
Nosíte také sponky a spony?
Mají čistě praktický účel, nebo jsou i dekorativní?
Jaký účes dokážete pomocí sponek vytvořit?
Napište nám.
Archivní článek
Nový komentář