Vždycky když se probírám módními časopisy, listuji dobovými knihami a vybírám obrazový materiál, kterým bych obohatila své články, a potažmo vás čtenářky, vždycky mi hlavou probleskne myšlenka, jestli bych to sama nosila.
Je přirozené, že instinktivně vybírám kreace, které jsou mi sympatické a které bych si na sebe i oblékla.
A baví mě sledovat vaše reakce.
Jak jsou rozdílné.
Jedna nadšeně tleská, druhá, s prominutím, zvrací.
Usuzuji z trefných doprovodných „smajlíků“.

Každá doba má své výstřelky a typické znaky, které ji charakterizují.
Někomu vyhovují a druzí je zatracují.
To je pochopitelné.
Záměrně se nebudu zabývat historií.
Její prvky se občas objeví na molech světových návrhářů, ale to je móda, která se nás, běžných smrtelníků, prakticky netýká.
Jestli jsem se někoho dotkla a ve skříni mu visí modely od Galiana, tak se omlouvám.

Kam mířím?

Současná móda je naštěstí velmi benevolentní a nikomu nic nediktuje.
Časopisy jsou sice nabité modelkami v uzoučkých kalhotách, naditých do kozaček těsně obtahujících nožky s jehlovými podpatky, ale nedopustíte se žádného módního trapasu, když zůstanete u svých starých dobrých zvonáčů a pohodlných bot.

Naopak, za trapné považuji otrocké kopírování trendů, když na to nemám figuru.

Jen si vzpomeňte třeba na módu minisukní.

Když vidím nějaký český dokument nebo fotografie z těch let, musím se pousmát nad nesoudností některých nositelek mini.
Stehniska jak buřtíky, kolínka jak ovárky a sukně sotva zakrývající to nejnutnější.
Nebo naopak, nožky jak brčka, typ špejle-kaštan-špejle.

Nedávno jsem se prohrabovala starými fotkami ze školních let.
A vždycky když jsem na nějaké v sukni, jsem evidentně naštvaná, nebo dokonce ubrečená a schovávám se za ostatní členy rodiny, či jiné dostupné objekty. Třeba dělo na zámku, sochu v parku, záhon růží.
A když není, za koho nebo za co se schovat, mám nohy zauzlované do nedefinovatelného tvaru, podobného šroubovici.
Vzít si na sebe sukni bylo pro mě doslova utrpení rovnající se psychickému týrání.
Zážitky z rodinných výletů mi pravidelně kazil nepřekonatelný odpor k tomuto kousku oblečení a scéna s maminkou, která vždycky předcházela.

Dalším kouskem, který mě absolutně minul, byly legíny.
Dokonce je považuji za nejstrašnější „vynález“ v dějinách soudobé módy.
V těchto kalhotách (jestli se tak dají vůbec nazvat) vypadá i ta nejkrásnější postava odpudivě.
Pardon, nebudu vám vnucovat svůj názor.

Možná máte jiný a já budu ráda, když se o něj se mnou podělíte.

Napište mi, co byste si na sebe nikdy nevzaly.

Nebo co jste s oblibou nosily v mládí, a teď nad tím nevěřícně kroutíte hlavou.

Který současný "trendy"prvek je pro vás ten nejodpudivější?

Pojďte si podrbat o módě.
Archivní článek

Reklama