Oděvní styly, které se prolínaly životní etapou Boženy Němcové, měly svůj vývoj.
Vyznačují se neustálými proměnami linií.
Módní pravidla neúprosně ovlivnil romantismus, jenž dával průchod představám a podporoval záliby v minulosti a exotice.
Dobová vizáž vyžadovala ženu vyhlížející křehce a melancholicky.
Jak tedy vypadala móda jejího dětství, dospívání a zralosti?
Kolem roku 1820, tedy v době, kdy se Božena Němcová pravděpodobně narodila, se zvýšená
linie empírových šatů vrátila do přirozené polohy.
Do popředí znovu vstoupil útlý pás sešněrovaný korzetem, sukně se rozšířily do zvonovitého tvaru, zkrátily se a odhalily kotníky, zkrášlené vzorovanými punčochami.
Zpod sukní vykukovaly krajky dlouhých spodních kalhot, kterým se říkalo, nevím proč, „čmelouny“.
Nejpříznačnějším rysem tohoto období se staly „gigot“ neboli šunkové rukávy bohatě nabrané do balonu v rukávové hlavici a směrem k lokti výrazně zúžené.
Dalším charakteristickým prvkem byly široké a hluboké výstřihy, které se přes den halily do šátků, pelerín a širokých límců zvaných „berhe“.
Večerní toalety naopak vystavovaly na odiv odhalené alabastrové šíje.
V souladu s mohutnými rukávy a vyzývavými výstřihy se rovněž zvýraznila architektura účesů.
Typické lokny po stranách tváří vykukovaly z kukaňovitých klobouků.
Takto oděná cupitala Barunka v dobách dětství a ranného mládí.
Pamatujete na Moskalykův film Babička s nezapomenutelnou Libuškou Šafránkovou?
Film ale končí a my se nedozvíme, v čem tančila na Jiřinkovém plese v České Skalici.
V jakých šatech vytáčela Jiřinkovou polku a čím tak oslnila, že ji zvolili za královnu slavností?
Co se nosilo v letech, kdy se z roztomilé Barunky stala okouzlující slečna Betty?
Obvod pasu se vytrvale ztenčoval a sukně naopak rozšiřovaly a prodlužovaly, což mělo podtrhnout ženskou cudnost.
O jejich nadýchaný vzhled se postaralo několik vrstev spodniček.
V padesátých letech zdobily sukně vodorovně posazené volány, které zvýrazňovaly kuželovitý tvar, balonové rukávy definitivně zmizely a klobouky se scvrkly v ozdobné čepečky decentně zastiňující obličej.
A materiály, které šatům propůjčovaly ten typický šustivý zvuk?
Byly to převážně hedvábné tafty nebo směsi bavlny, vlny a hedvábí.
Na konci padesátých let poznamenal ženské odívání převratný vynález “klece“.
Vyztužovací kostra zhotovená z propojené sady ocelových nebo kostěných obručí docílila neuvěřitelné šíře sukně při zachování lehkosti.
Už nebylo zapotřebí nosit tucty těžkých plátěných jevišti spodniček náročných na údržbu.
Šíře sukní neumožnila nosit přes šaty plášť, proto přišly do módy velké kašmírové přehozy .
Lehké měkké kašmíry s hedvábným leskem tehdy kvalitou daleko předčily všechny vlněné tkaniny, s nimiž se Evropa dosud setkala.
Touhu po plédech z kašmírských koz popisuje se špetkou satiry i Honoré de Balzac.
Neustálé vylepšování tkalcovských stavů, pokroky v textilním průmyslu a zavedení šicího stroje podpořilo nový trend v rozletu.
Sukně se rozšiřovaly až k hranici možností, takže dámám kolikrát činilo potíže projít dveřmi.
Móda tehdy značně znesnadňovala každodenní život a namísto obdivu se spíš setkávala s kritikou a stávala se terčem dobových karikatur.
Ale to už jsem se dostala k závěrečné a extrémní formě tehdejší módy, období počátku šedesátých let devatenáctého století, kdy Božena Němcová umírá.
Uzavřela se jedna etapa života a s ní skončila i zajímavá kapitola v dějinách módy.
Jak symbolické.
Archivní článek
Nový komentář