Michel Odent se narodil v roce 1930, původně pracoval jako chirurg a pouze sporadicky pomáhal s chirurgickým řešením operačních porodů, jako byly porodnické kleště a císařský řez. Během vojenské služby v Africe měl možnost pozorovat rozdíl mezi snahou afrických žen rodit vestoje nebo 
Jako chirurg začal později pracovat i v malé městské nemocnici v Pithiviers, nedaleko Paříže. Teprve v této nemocnici se začal hlouběji věnovat porodnictví. Byl inspirován Fredericem Leboyerem a stejně jako on hledal alternativy ve vedení porodu. V 80. letech vydává M. Odent své zkušenosti v knize Birth reborn (do češtiny přeloženo pod názvem Znovuzrozený porod).
Klade důraz na chování personálu porodnice, který musí mít na mysli vnímání plodu. Je na ženě, aby si našla ideální polohu, která je většinou vertikální. Vhodná je poloha v kleče se skloněnou hrudí, poloha modlitby. Porod má proběhnout v poloze v podřepu s oporou jedné nebo dvou osob. V této pozici dochází k maximálnímu vzestupu tlaku v malé pánvi a k relaxaci svalstva pánevního dna. Za porodu je nutné co největší omezení osob, které k rodičce nemají osobní vztah, rodička nesmí být vystavena mnoha pohledům. Ošetřující personál zastupuje porodní asistentka, která musí navázat s rodičkou pozitivní vztah, a to nejen psychický, ale nevhodný je i přímý tělesný kontakt kůže na kůži. Pokud si to rodička přeje, je přítomnost otce a rodiny vítána.
Ale upozorňuje na snahu savců o izolaci během porodu a z tohoto pohledu kriticky hodnotí přítomnost otce u porodu. Chová-li se otec pouze jako pozorovatel, pak prý může normální porod ztížit. Varuje před upovídanými muži, kteří projevují slovem vlastní úzkost a kterou přenášejí na své okolí, a dále před muži s nadměrně protektivním až vlastnickým chováním, kteří rodičku chtějí držet, masírovat nebo se s ní stále pouze mazlit. Žena potřebuje během porodu klid a ne stimulaci.
Prostředí, ve kterém žena rodí, se musí vybavením nábytku a barvami podobat civilně zařízenému pokoji. V průběhu kontrakcí má pacientka relaxovat v bazénu s teplou vodou, kde jsou kontrakce účinnější a méně bolestivé. Rodička nemá zadržovat křik. Je nutné, aby porod proběhl v přítmí a v tichu a aby se zabránilo nepříjemné stimulaci novorozence světlem a hlukem, na kterou není připraven a kterou nepříjemně vnímá. Dítě musí být okamžitě umístěno na břicho matky tak, aby mohlo být v kontaktu s „živým teplem její kůže“. Kůže musí být stimulována kontaktem kůže na kůži. Důležitý je pohled z očí do očí. Ruce mají být volné, aby mohlo dojít ke komunikaci ruce - ústa. Důraz je kladen na okamžité první přisátí. Pokud k němu nedojde, je nutné pokusy opakovat za několik hodin, kdy se uplatní efekt odloučení placenty. Pupečník má být přestřižen, až když dojde k zástavě jeho pulzace. Po porodu má být dítě stimulováno nejenom něžnými dotyky matky, ale také ostatních příbuzných přítomných při porodu. Je nutné minimalizovat aplikaci léků při porodu. F. Leboyer používání léků zatratil, M. Odent je výrazně omezil. Rooming-in s kojením podle potřeby (z angličtiny on demand) a kolébkou pro dítě je samozřejmostí.
Podle M. Odenta je CTG sledování nebezpečné, protože vede ke zvýšené četnosti operačních porodů. Zcela osobitý názor má M. Odent na ultrazvukové vyšetření. Sugestivně popisuje, že několik generací těhotných a jejich dětí bylo během posledních desetiletí “převálcováno” ultrazvukovými vlnami. Ultrazvukové vyšetření má podle něho nepříznivý vliv na vztah matky a plodu.
M. Odent se nezabývá porodnickou problematikou komplexně. Na jedné straně zlehčuje závěry klinických studií (“…ti, co rozumějí jedině číslům a mluví k nim jedině cifry na papíře…”), na druhé straně povyšuje vědecké práce, které potvrzují jeho vlastní argumenty. Nadmíru se věnuje subjektivním prožitkům ženy, a téměř nevěnuje pozornost nitroděložnímu stavu plodu. Předpokládá, že klidné prostředí okolo rodičky je zárukou dobrého nitroděložního zdraví plodu. Místo elektronického monitorování plodu nabádá k používání stetoskopu, nebo nanejvýše Doptonu, který je prý na rozdíl od běžného kardiotokografického přístroje bez negativního vlivu na plod. V knize Birth reborn zcela chybí hodnocení stavu novorozenců po porodu. M. Odent kritizuje metodu epidurální 
Kniha Birth reborn se stala ihned po svém vydání téměř kultovním dílem pro někdy až nesoudné zastánce alternativních způsobů porodu. V českém jazyce byla M. Odentova práce vydána v roce 1995, když překlad byl proveden nešťastným způsobem.
Nelehká práce průkopníků nakonec přinesla své plody. Počínaje 70. lety minulého století přestávají být v zahraničí porodní sály uzavřenými aseptickými provozy a otevírají se pro blízké rodinné příslušníky rodičky. Žena u svého porodu přestává být osamocena v obavách, úzkosti, v porodních bolestech, a nakonec i radost z narozeného dítěte má s kým sdílet. V České republice nastávají významné změny v porodnictví až po pádu „železné opony“, v 90. letech minulého století.
Z Knihy o matce a dítěti, která vyjde v tomto roce.
Nový komentář
Komentáře
K.: pokud rodila v porodnici, pak to vyšetření nebylo zase tak nutné, protože tam je možnost v případě krvácení podat v celkem krátké době krevní konzervu a krvácení zastavit. Pokud by se však chystala rodit doma, bylo by (podle mě) lepší to vyšetření podstoupit, protože kdyby odhalilo poruchu krevní srážlivosti, určitě by jí porod doma nedoporučili, protože doma by krev dostat nemohla a než by se dostala do nemocnice, mohlo by být pozdě. Tož asi tak
K.: promiň, spletla jsem si vás. Pokud bych se chystala rodit doma (jakože nechystám), připravila bych se na porod určitě mnohem líp a zevrubněji než před porodem v porodnici. A konkrétně vyšetření krevní srážlivosti by mi rozhodně nepřišlo zbytečné
. Myslím, že masívní krvácení z vnitřních rodidel by mohlo být dost nepříjemným (a možná i fatálním) "překvápkem" - a vyhnout se tomu, to za jedno takové "zbytečné" vyšetření stojí, ne?
VšechnA rizika se většinou eliminovat nedají, a to ani pod špičkovým lékařským dohledem a ani při porodu v té nejlepší porodnici, bohužel.
Jen by mě zajímalo, podle jakých konkrétních ukazatelů posuzuješ, zda je to či ono vyšetření zbytečné či nikoli.
kacaba: myslím, že jestli si to prosadíš a dostaneš se k nějakýmu porodu jako "divačka", asi to bude ještě horší...
Takže bych ti to moc neradila. Aspoň dle své osobní zkušenosti, i když já osobně asi nejsem taková měkkota. Poprvé jsem byla u porodu v sedmnácti - klasika s nohama ve třmenech a velkým nástřihem, drsná podívaná. Říkala jsem si, že než takhle, tak děti teda radši nechci... ale po týdnu už jsem byla "otrlá"... a teď taky vím, že se dá rodit i jinak.
K.: zodpovědný přístup k porodu právě spočívá v tom, že se žena ve spolupráci s odborníky snaží co nejvíce eliminovat riziko, že se nějaká komplikace objeví zcela neočekávaně... možná kdyby ta maminka, o které se zmiňuješ, podstoupila před porodem vyšetření krevní srážlivosti, nemuselo se to stát
Někdo tady psal o jakési blíže nespecifikované poruše srážlivosti, která se projevila až při porodu (a že by proto neriskoval porod doma). Já bych řekla, že pokud se žena rozhodne porodit doma, tak snad není problém, aby si nechala udělat hematologická laboratorní vyšetření se zaměřením právě na poruchy srážlivosti, ne? Aby případně věděla o tom, že takovou poruchou trpí, a odebrala se rodit pod dohled lékařů. Ovšem neunikly mi informace o případech, kdy žena vykrvácela (†)v porodnici
Tak si pak vyberte, co je větší riziko...
Jinak je asi pravda, že rodit v ČR doma je skutečně větší riziko než rodit v porodnici, protože v této zemi pro to prostě nejsou vytvořeny vhodné podmínky. Ledaskde jinde to jde, tady to prostě nejde... škoda.
Sice jsem v Nizozemí nikdy nežila, ale stačí si o tom přece něco přečíst... ještě nikdo ze zapřisáhlých odpůrců domácích porodů tu nevysvětlil, jak je tedy možné, že úmrtnost u domácích porodů je skutečně nulová, snad ještě nižší než v porodnicích... tento fakt jako kdyby pro ně vůbec neexistoval... a ve světle tohoto faktu potom nechápu, proč jim porody doma tak leží v žaludku. Všude v chytrých knihách se člověk dočte, že porod je přirozená fyziologická záležitost, kterou je zdravá žena za normálních okolností (nenastanou-li komplikace) schopna zvládnout i sama. Nikde se nepíše, že jediný způsob, jak může žena úspěšně porodit, je za asistence lékaře v nemocnici, ostatně to by lidstvo vymřelo již ve svých počátcích. Aby bylo jasno, já budu své dítě rodit v porodnici, protože jako prvorodička si porod doma rozhodně nelajsnu a dobrodiní možnosti asistence a odborné pomoci rozhodně využiju. Ale nemám absolutně nic proti zdravé, uvědomělé, zkušené ženě, která pečlivě zváží všechna rizika, podstoupí všechna potřebná vyšetření a poté se na jejich základě rozhodne porodit doma (a pokud vím, doma rodí přesně takové ženy). Nepovažuji ji ani za nezodpovědnou, ani za hazardérku se životem.
Suzanne: Taky mě dostalo, že když nevidím a priori nic špatného na porodech doma, jsem proto naivní, hloupá a ještě namyšlená
Zajímavé je, že ty, které říkají, že porod doma je za jistých okolnosti v pořádku, nikoho neurážejí a neobviňují z nezodpovědnosti, hlouposti a namyšlenosti
O druhé straně se totéž říci nedá. ...jen takový malý postřeh z mnoha ostatních debat na porodnici
Sun: tak ti asi úplně nerozumím... jak neplést si vědomost se zodpovědností? Rodit doma není nezodpovědné, pokud k tomu přistupuješ zodpovědně
Namyšlenost? Pokud to bylo na mě, troufám si říci, že o porodnictví něco vím 
Hanka: to je pořád dokola, když ti vyhovuje porodnice, je to tak v pořádku. Ale někomu prostě nevyhovuje
Rodit doma není a priori rizikovější než v nemocnici.
Sun: mám několik kamarádek, které rodily doma. S VĚDOMÍM a SOUHLASEM svého gynekologa
Kdepak se asi stala chyba, že jejich lékaři nešíleli a nesnažili se je odradit?
(Aha, vlastně vím - nebylo to v Čechách
)
Sun: v Nizozemí jsem nikdy nežila, na sále taky nepracovala, přesto bych ale v mnohém dala Kotěti za pravdu. Přinejmenším v tom, že ženy, které rodí u nás doma, jsou vesměs velmi zodpovědné, k tomuto rozhodnutí dospěly po zvážení všech možností a jsou si plně vědomy rizik.
K.: to nijak nepopírám, stát se může cokoliv, ale pořád tvrdím, že například v Nizozemsku rodí doma opravdu pouze ženy, u nichž je pravděpodobnost komplikací mizivá - a nulová úmrtnost jak žen, tak dětí to jen potvrzuje. A jsou to většinou ženy, které už nejméně jedno dítě porodily.
Nikola: Je naprosto v pořádku, že ty chceš rodit jen v porodnici a že ti porod tam zachránil život, ale já se nedomnívám, že rodit doma je nezodpovědnost a nemyslím si, že ženy, které se proto rozhodnou, jsou nezodpovědné hazardérky. Tak je prezentují jen lékaři, takové ženy jsou většinou velmi uvědomělé a uvědomují si všechna rizika, zároveň také musí vědět, že jim nic nehrozí (většinou se jedná o druho- a vícerodičky, které mají podobné problémy jako špatnou srážlivost krve "vychytané" od prvního porodu). Jinak tvůj názor, že dostupná lékařská péče stojí za nepohodlí a ztrátu soukromí, se mi zdá poněkud nezbezpečný, protože jsou to právě takové názory, které umožňují a ospravedlňují existenci porodnic - továren na rození a nepříjemné zacházení lékařů. "Buďte rády, že rodíte pod odborným dohledem a nevymýšlejte si na nás nějaké "alternativní" polohy a nekecejte nám do rození."
Sandy: já křičela PŘI TLAČENÍ. Jinak taky to asi nebylo bolestí, v okamžiku bolesti nejvyšší už jsem jenom mlčky tlačila. A když jsem na počátku kontrakce křičela, tak ta bolest ještě byla zanedbatelná
Teda podruhý. Poprvý jsem dítě vyprdla ani nevím jak a křičet bych ani nesthla 
Sandy:
kacaba: já nekřičela - když jsem zakřičela, tak se mi blbě tlačilo.
kacaba: ja jsem taky kricela.
Mně to pomahalo.
Mmch, moje mama se chlubila tim, ze ji pan doktor chvalil, ze byla jak ta poena ticha 
a ze prej krici jen cikanky 
kacaba: Já jsem si zařvala. A co je na tom špatnýho???
*Kotě*: