Na našich internetových stránkách se již mnohokrát rozvinula čtenářská diskuse na téma epidurální analgezie u porodu, naposledy 12. října 2004. Zavedení této poměrně složité a drahé metody v Čechách do běžné porodnické praxe provázela celá řada problémů. V dnešním článku popíši vývoj porodnické analgezie a anestezie od počátku druhé poloviny minulého století v tuzemských porodnicích.
 

Doba 50. let je v Čechách negativně poznamenána nástupem nové ideologie. Nekritické přijímání sovětských zkušeností a metod nakonec ovlivnilo i lékařskou vědu a praxi. Zejména tzv. psychoprofylaxe vedoucí k tzv. bezbolestnému porodu byla neobyčejně protežována a masově prováděna, až se nakonec – po nesplněných nadějích z hlediska analgetické účinnosti – zdiskreditovala. Dokladem je dochovaná literatura o psychoprofylaxi z 50. let.

Typický příklad oné doby dokresluje pohnutý osud lékaře brněnské gynekologicko-porodnické kliniky J. Kříže, který jako mladý asistent začal na svém pracovišti podávat v těsné časové návaznosti na publikované poznatky amerických autorů epidurální analgezii během spontánního porodu, a to již v letech 1949–1950. Svoji práci řádně publikoval v českém odborném tisku.

Avšak na  Křížovy průkopnické činy v Čechách nikdo nenavázal, jeho práce i metoda upadly v dlouhé zapomnění. Sám J. Kříž byl nakonec v roce 1964 pro úmysl opustit svoji vlast, v níž pociťoval nesvobodu, žalářován. Po svém propuštění byl komunistickým režimem mnoho let perzekvován v osobním i profesním životě. Částečné rehabilitace se J. Křížovi dostalo až po roce 1989, kdy byl – již v pozdním důchodovém věku – jmenován profesorem.

Jiný životní osud postihl českou lékařku Alenu Matouškovou. V roce 1968 emigrovala do Švédska, kde měla možnost se věnovat porodnické analgezii. Navštěvovala porodnická centra, ve kterých pracovali renomovaní odborníci na porodnickou analgezii/anestezii, jako např. J. S. Crawford ve Velké Británii nebo A. Hollmén ve Finsku. V roce 1988 se v USA, ve Virginii, seznámila s R. A. Hingsonem. Tento lékař byl  zakladatel  epidurální analgezie u porodu. Epidurální analgezii začal jako první na světě v USA podávat již ve 40. letech minulého století. Doc. MUDr. A. Matoušková-Hanson propracovala infuzní techniku epidurální analgezie v porodnictví.

      

Vývoj medicíny v naší zemi se sice vlivem ideologie  nezastavil, ale byl ochromen. Většina lékařské společnosti pociťovala diktaturou trvale udržovanou absenci odborných kontaktů, chyběl nekomplikovaný zdroj literárních informací, nebyly k dispozici technické prostředky a farmaceutické preparáty v rozvinutém světě běžně dostupné. Přesto existovali průkopníci, kteří se uměle vytvořeným problémům nepoddávali. Ovlivnění Headových zón, intradermální aplikace prokainu v sakrální a suprapubické krajině bylo zkoušeno v pražském Ústavu péče o matku a dítě. Paracervikální blokáda, pudendální blokáda a hypnóza byly prováděny na II. gynekologicko-porodnické klinice v Praze („U sv. Apolináře“) , kde se též po určitou dobu používala i abdominální dekomprese. O aplikaci těchto metod se významnou měrou zasloužili porodníci J. Bendl a A. Doležal.

Začátkem 60. let J. Bendl provádí “toulouskou metodu”, kterou potkal stejný osud jako abdominální dekompresi, tj. byla časem také zcela opuštěna. Důvodem byl nefyziologický vliv na průběh porodu.

 

Koncem 60. let průkopník české regionální (neboli místní)  analgezie/anestezie Dimitrij Miloschewsky  začíná v Praze s renesancí regionální anestezie u císařského řezu (císařský řez se prováděl v místní anestezii v Čechách již ve 30. letech minulého století, opět „ U sv. Apolináře“). Epidurální analgezii u spontánního porodu začali anesteziologové pod vedením D. Miloschewského provádět v Praze již v 70. letech, ale jejich snaha se po několika desítkách porodů s touto technicky náročnou metodou nesetkala se zájmem porodníků, a proto se od její aplikace v Čechách opět na dlouho ustoupilo. V důsledku zapomnění práce J. Kříže se dlouho mylně tradovalo, že se jednalo o první pokusy s epidurální analgezií u porodu v Čechách.

 

Třetí pokus se zaváděním epidurální analgezie v našem porodnictví začal a nakonec se i zdařil až po roce 1988. Je třeba připomenout, že ještě na konci 80. let byla v tuzemsku velmi obtížně dostupná zahraniční lokální anestetika (např. bupivakain). Technické prostředky potřebné k regionální analgezii/anestezii nebyly téměř k dispozici. Lékaři v té době byli v zájmu věci nuceni improvizovat. Nedostatkový bupivakain (firemní název Marcain) se pro úsporu ředil nebo nahrazoval tuzemským trimekainem (firemní název Mesocain). Používaly se opakovaně sterilizované punkční jehly. Pro nedostatek epidurálních katétrů se na žádost rodiček opakovaly punkce epidurálního prostoru. Pro dovoz jednorázových technických prostředků k epidurální analgezii u porodu byl nutný souhlas ministerstva zdravotnictví a komplikovaná výměna tzv. devizových korun za v zahraničí volně užívanou měnu. Termín “epidurální analgezie” byl úředníkům zodpovědným za tehdejší centrálně plánované zdravotnické zásobování zcela neznámý. Bohužel mimo pudendální a paracervikální analgezii byly ostatní regionální metody v porodnictví neznámou kapitolou i pro porodníky a porodní asistentky. Chyběly stále informace a nakonec i vůle jich dosáhnout.

Ještě v roce 1991 někteří zástupci naší porodnické obce vyjadřovali na stránkách laického tisku jinak nepodložené obavy z trvalých následků epidurální analgezie u porodu. Přitom nejzuřivější kritici měli s užíváním u nás nových metod nejmenší zkušenosti, nebo dokonce vůbec žádné. Nekomplikovaný a zejména nekonfliktní rozvoj epidurální analgezie u porodu nastal až po roce 1991 na půdě Gynekologicko-porodnické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze („U sv. Apolináře) . A tak tato pražská klinika, která se ve své historii významnou měrou zasloužila o rozvoj většiny metod porodnické analgezie v České republice, přispěla i ke zrodu poslední, nejmodernější a zároveň nejúčinnější analgetické metody v porodnictví – epidurální  analgezie.

 

Teprve zájem veřejných sdělovacích prostředků o tyto u nás téměř neznámé postupy vzbudil zájem široké odborné i laické veřejnosti. V roce 1992 v porodnici „U sv. Apolináře“ vzniklo  na základě požadavku porodníků a anesteziologů zejména malých a středních porodnických oddělení postgraduální výukové centrum porodnické analgezie a anestezie, a to se zvláštním zřetelem na regionální  techniky.

Do roku 2004 zde získalo vzdělání v této problematice více než 400 lékařů a porodních asistentek z České republiky i ze Slovenska.

 

MUDr. Antonín Pařízek, CSc.

Předseda Sekce porodnické analgezie a anestezie

Při ČGPS JEP

 

 

 

 

Reklama