Cesta do porodnice bývá někým přeceňována (několikatýdenní pohotovost manžela s plnou nádrží benzinu v automobilu a kufrem pomůcek

Já jela do porodnice tramvají (z Modřan do Podolí), odtekla mi voda, ale stahy jsem neměla, takže jsem měla pocit, že to mehoří, a navíc jsem se nechtěla s nikým hádat, jestli se mnou může jet manžel (na předporodním kursu nám řekli, že do sanitky nechtějí brát doprovod). Od dr. Pařízka si asi nechám příště podepsat, že na přání dostanu utišující prostředek - čtyři hodiny jsem žebrala o epidurál nebo cokoli jinýho, ale vždycky mě odbyli, že nemají anesteziologa (co by dělali, kdyby jim přivezli akutní případ pro císaře?????). Jinak se všichni chovali docela slušně, ale nejvíc mě dojala dietní sestra (nebo kdo vydává jídlo) na rizikovém odd. (kde jsem strávila nějakou dobu kvůli té odteklé vodě), která mě pořád přesvědčovala, ať si vezmu něco k jídlu, měla starosti, že nejím

ještěže je tam ten dovětek o sanitce. Jinak bych měla dojem, že do povinné výbavy rodičky patří osobní auto se šoférem.

bludicka.m: Musím říct, že lidi jsou různí. byla tam taková moc hodnoučká sestřička, citlivá. Už když jsem před porodem docházela na KTG, měla velice dobrý přístup, např. vycítila, jestli pacientce není zima nebo přišla nějaká návštěva - hned přinesla přikrývku a zakryla bříško, zjišťovala, jestli něco nepotřebuji, nabídla, abychom si s ní popovídaly. U porodu, což bylo ráno po dlouhé noci bez pití, jsem měla strašnou žízeň. Tak strašnou žízeň jsem nikdy nezažila (možná je to tím, že jsem měla asi jako všechny rodičky, zvýšenou teplotu). Myslela jsem si, že jestli se hned nenapiju, tak prostě vyletím z kůže. Na to mi sestra řekla, že to nepřichází v úvahu, abych cokoli pila. Pak za mnou přišla ta hodná sestřička a tajně mi povídá, že jestli chvilku počkám, tak mi udělá takovou speciální šťávičku (nevím, co to bylo, možná nějaký ionťák). Tím mě úplně zachránila, do dneška na ni vzpomínám, a když jsem dělala v nemocnici sesterskou praxi, měla jsem ji za vzor.

Jeremi: Třeba proto, že má nějakou nemoc, kvůli které mu řidičák nedají?

*Kotě*: Panebože! Co je to za chlapa, že nemá řidičák. (po pravdě řečeno - i u ženské bych se pozastavovala, neb řidičák považuju za něco, co patří k obecnému vzdělání )

Jeremi: Vzhledem k tomu, že nemá řidičák, by to bylo stejně nanic, protože už se vidím, jak si to do tý porodnice ještě sama odřídím.

Ja si pamatuji,jak mi moje kamoska rikala,"budes mit bolesti,ale neumres. mela pravdu.

Amálie: Mimčo v kočárku je už vyhlazené přibraným podkožním tukem? No, nevím - můj syn měl na své první procházce v o půl kila méně, než když se narodil, a vypadal, že má kůži po starším bratrovi. *Kotě*: A nenajde se ani nikdo z rodiny, kdo by auto měl a na nějakou dobu kolem termínu porodu by vám ho půjčil?

*Kotě*: neboj, zvládneš to, jako miliony dalších těhulek! Hlavně se nestrachuj, v rozumné míře poslouchej doktory a věz, že až pochováš ten sladkej uzlíček, bude ti úúúplně jedno, jestli jsi rodila 10 hodin nebo 10 minut. PS: jedna rada od mé gynekoložky: ta radí, že prvorodičky se nemaj před termínem už moc koukat do kočárků ostatních Mimčo v kočárku je už vyhlazené přibraným podkožním tukem a růžovounké, kdežto většina čerstvě narozených je trošku pomačkaná, někdy flekatá a tak... prostě prodrat se na svět neni ani pro to mrně relax Tak hlavu vzhůru a žádný chmury

Jana 01: Přestávám číst porodnici, další porci otřesných zážitků už bych fakt neskousla... Jinak my auto nemáme, takže stejně jako Viv pojedu do porodnice asi hromadnou dopravou. Ale tajně doufám, že bude velkorysý a zaplatí taxík

Já jsem měla podobný zážitek jako některé ostatní. Partner mi hned na začátku těhotenství sdělil, že prostě u porodu bude, ať chci nebo ne. Nejprve jsem nechtěla, pak už jsem byla pro. Když už byly bolesti velké a odtekla hlenová zátka s trochou krve, nevěděla jsem, co to znamená, nikdo mi o tom neřekl a stahy jsem měla už týden. Chodila jsem doma po pokoji - on mi nadával, že ho to znervozňuje a že ho ruším. Řekla jsem, že už raději půjdu do porodnice. Nabídl se, že když počkám hodinku, vezme mi tašku a půjde se mnou, protože chce porod vidět. Ale zrovna dávali nějaký film, na který se údajně těšil celý týden (což jsem vůbec netušila). Šla jsem tedy do porodnice, bylo to po půlnoci a byla docela zima. Naštěstí to máme blízko - asi 15 minut pěšky. Tašku jsem mu nechala doma, aby se cítil užitečný, čekala jsem na ulici při každém stahu, ale pořád nešel, tak jsem šla dál a dál, pořád nešel, byla mi zima, tak jsem v porodnici zazvonila. Tam mě sestry seřvaly, kde mám věci a průkazku a kde je partner. Řekla jsem, že vše přinese, a oni na mne řvaly, kdy. Asi se chtěly prostě vyspat. Poslaly mne na pokoj, ať si trochu pospím, píchly mi něco na utlumení stahů, aby se mi líp spalo a vůbec si mne nevšímaly. Celou noc jsem byla nervozní a přemýšlela, proč věci nepřinesl a co se mnou bude - večer mi píchli něco na urychlení porodu, po půlnoci zase na zeslabení stahů. Přitom partner věci přinesl (byly tam např. přezůvky, ponožky a další věci, které jsem potřebovala, ale sestry se neobtěžovaly mi je dát na pokoj, musela jsem se ráno sama jít přihlásit. Byla jsem na pokoji ještě s jednou holkou, obě jsme pobrekávaly bolestí a strachem, zvláště ona - měla to o více než měsíc dříve a už krvácela, ale ani jednou za noc zan náma nepřišla sestra, aby se zeptala, jak poorod postupuje. Ráno přišla jiná směna, seřvaly mne, že už jsem úplně otevřená a oni nestihnou dát ani klyzma... Ten porod byl otřesný zážitek.

Jak rodila má kamarádka: Jednou si s manželem řekli, že by už mohli mít , tak na to "vlítli" a bylo to. Těhotenství brala jako samozřejmost, naprosto normální stav. Prostě pohodářka. Když bylo kolem termínu, v klidu se s manželem odebrala ke zmáným a přecpala se třešněma. Brzy ráno jí začalo být špatně, tak si sedla s průjmem na WC, ládovala se živočišným uhlím a luštila křížovky Kolem sedmé ráno už to její muž nevydržel a ptal se, zda je jí opravdu tak špatně, že by zajeli za lékařkou. Kamardáka mu odvětila, že má jen průjem. Za další hodinu mu to už nedalo a zeptal se, jestli má ty bolesti pravidelné, že může třeba rodit. Kamarádka se ťukla do čela a pravila: A jóó, to mě nenapadlo. Vyrazili do porodnice, kde jí už akorát stihli oholit, podat klystýr (který jim následkem požití živočišného uhlí okamžitě "vrátila" v černé barvě ještě na dlaždičky na zdi ) a za hodinku byl na světě. Když mi to vyprávěla po příchodu z porodnice, řvaly jsme smíchy obě :-)))

Ještě jsem zapoměla dodat ,že se narodila večer .

mlha: no tak to je teda nářez ,ale já sem to měla tak jao ,stím rozdílem že já rodila normálně .Já jsem odjela do porodenice stím že mi praskla voda a malá se narodila až druhý den dvě minuty před sedmou a měla 4200g a 55cm.Letos jí bude rok.

řekla bych, že pojedu vlakem je to můj oblíbený dopravní prostředek (a auto nemáme)

Tak já poprvé vůbec do porodnice nechtěla - termín jsem měla skoro za 5 týdnů, můj muž to nevydržel (snažila jsem se to zaspat, ale nešlo to, a kroutila jsem se v pravidelných 5 min. intervalech ) a donutil mě se sbalit (byla jsem dost naštvaná a pořád říkala, že nikam nepojedu). Protože jsme neměli auto, vezla náš tchýně (doporučuji raději tu tramvaj) - bylo kolem půlnoci - a sestra na příjmu byla opravdu . Pořád jsem mlela, že ještě nemůžu rodit, ale byla jsem na 8 cm otevřená. Šlo to rychle, ale protože se nevědělo, jak bude mimi velké a "zralé", museli jsme čekat na sanitku pro případný převoz na JIP a zakázali mi cca na 20 min. tlačit. Vše bylo OK, nikam se nejelo . Podruhé to byla těžká pohodička, v termínu, začala mi pomalu odtékat plodová voda, zavolala jsem do porodnice, sbalila první dítko na odvoz k babičce, připravila si tašku, čekala na pravidelné kontrakce a kolem půlnoci jsme se vydali na cestu cca 100 km. Dojeli jsme, odebrali se si lehnout a teprve ráno po snídani to opravdu začalo. Takže když to vezmu časově - druhý porod jsem měla výrazně pomalejší ale úplně pohodovej.

Ahojky,asi se to nikdy předem nedá říct,jestli má mamka čekat dítko v termínu porodu. To naše se rozhodlo že na svět půjde dřív. Udržovali mi tedy těhotenství alespoň do 37.týdne. Po propuštění mě varovali abych byla připravená každý den k odjezdu do porodnice. Já jsem se strachovala a čekala každej den a sledovala každý píchnutí. Takhle jsem chodila 3 týdny a trnula. Po termínu porodu jsem už byla naštvaná a řekla jsem si že se nebudu hlídat a až budou bolesti,tak to poznám,ne? Před další prohlídkou jsem začala špinit,tak mě manžel pro jistotu zavezl do porodnice a tam mi sestra suše řekla,tak vás napojíme na monitor a tatínek může jít domů,potom si ho když tak zavoláte. Po vyšetření doktorem sestra nevěřila když říkal jdeme na sál,píchneme vodu a můžeme tlačit :o)) Manžel čekal na štěstí na chotbe a tak to stihnul tak tak se převlíknout. Denisek byl na světě za 15 minut a sbalenou tašku mi manžel musel dodatečně přivízt... Všem přeju takovej porod jako jsem měla já,byl to úžasnej zážitek ..:o))

Wiera: já jsem jela se svým mužem v pohodě autem. Měla jsem dopředu nabalenou tašku, ale jinak žádné velké přípravy. Když jsem řekla, že mám bolesti, tak pokýval hlavou zeptal se, jestli chci čaj, nebo tak něco . Já jsem se pak asi tři hodiny potulovala mezi vanou a hopsamíčem a pak jsem prohláslila, že se chci radši jet ukázat do porodnice. Na to se mě mužíček zeptal, jestli si myslím, že by to počkalo cca hodinu, že by se rád dodíval na hokej. A když dořekl, praskla mi voda... Nicméně ten viděl konec hokeje v porodnici, když jsem byla na přípravě. To čekal v předsálí a tam byla puštěná televize.