Již v časné pubertě jsem si tedy vryla do paměti: při porodu nekřičet.
Filmové scény zobrazující bolestmi šílící rodičky jsem považovala za přehnané a do poslední minuty před prasknutím vlastní plodové vody jsem byla přesvědčena, že porod nebolí.
Bolel. Tedy porod ne, ale stahy. Začaly záludně, nevinně a nenápadně. V klidu a bez vzrušení jsem zavolala nastávajícímu otci svého dítěte, překontrolovala si domácí lékárničku určenou pro porod doma, vyvenčila a vykoupala psa, aby byl čistý až se miminko narodí, přečetla noviny a konečne uvítala ve dveřích svého vyděšeného partnera. Vrazil do nich se slovy: "Mám okno jak mrakodrap, všechno o porodu jsem zapomněl, ale v nejhorším budu rodit za tebe! Proč nekřičíš?"
"Není proč," odbyla jsem to lakonicky a rozložila se na gauči. Zatímco on odmýval nádobí a vařil fenyklový čaj, já nonšalantně čelila prvním známkám bolesti. Pak nastal zvrat a bolesti se stupňovaly. Přicházely pravidelně a rychle za sebou.
Navečer? Bylo poledne a já už od desíti svoje stahy jen tak tak oddejchávala. NAVEČER?! Mám snad tuhle hrůzu snášet až do večera?! Naštěstí jsem v tu chvíli netušila, že ji budu snášet až do příštího rána. Určite bych jinak zvažovala výpověď, odprosila Ježíška za všechny hříchy a pateticky otočila plynovým kohoutkem …
Kolem deváté večer jsem byla vyčerpaná, vyždímaná, zelená a demoralizovaná. Otevřela jsem se 1 centimetr! Ale stahy byly časté a velmi bolestivé.
Připomínaly motorku Harley: začaly libozvučným pobrukováním, přes kolotání přešly v rušivý rachot, až se proměnily v nesnesitelné řvaní motoru. Zcela určitě jsem se chystala porodit nejmíň Yamahu.
Neměla jsem doma stání. Tento způsob porodu zdál se mi poněkud nešťastným. Odjeli jsme do nemocnice. Ale v nemocnici nemohli konstatovat nic jiného, než že všechno probíhá podle očekávání a na otevření si ještě musím počkat.
Propadla jsem panice. Stahy přicházely každé dvě minuty a byly zdrcující. Řvala jsem jako tur. Všechny naučené instrukce o dýchání jsem zapomněla, chtěla jsem jen jedno: aby to přestalo! Ihned!
Otec mého dítěte stál u mě, střídavě mě držel za ruku a střídavě mnou třásl. Mezi poryvy mých výkřiků se snažil předdýchávat, rodit za mě. Já jsem převážně křičela. Křik mi působil úlevu.
Řvala jsem jak poraněná velryba a dodnes věřím, že jen díky tomu jsem nakonec neporodila Yamahu, ale krásnou, tři a půl kilovou holčičku. Bez natržení!
Tak vidíte, proč neřvat? Koneckonců je křik jen upouštění přetlaku, jako u papiňáku. A víte, jaký přetlak nastává při porodu? Ne? Však na to přijdete. A nebojte se, porod je hračka. Na všechno rychle zapomenete. Budete mít oči jenom pro to svoje malý sladký štěstí.
A proto: KŘIČTE!
Zahraniční dopisovatelka z Holandska
Nový komentář
Komentáře
tak to ještě posoudit nemohu zatím
nemám, porodu se ale bojím
Já na to teda dodnes nezapomněla (dceři je dva a čtvrt roku),
dost mě děsí představa, že bych měla rodit ještě jednou.
Já na to teda dodnes nezapomněla (dceři je dva a čtvrt roku),
dost mě děsí představa, že bych měla rodit ještě jednou.
ja si myslim ze ty zvuky ktere maminky pritom vydavaji tak nektere krici ale to urcite neni jeceni citak nejak.. vsak to urcite musi bolet.. a nekde se to musi vykompenzovat ne?? myslim ta bolest.. ja jsem teda nerodila , mela jsem cisare takze ani nevim co jsou to porodni bolesti.
Hysterie to je urcite neco jineho nez krik..... ale vsak je to jedno co se pri porodu dela, dulezite je ze vse dobre dopadne a miminko bude na svete.. zdrave a krasne.. a maminka taky a basta..... !
Alraune: kdo tady mluví o plánování?
no já jsem teda měla porod v děsný pohodě (už jsem to tu psala, v jednu jsem ještě hnala muže ohřívat oběd, ten jsem nestihla sníst protože ve 14:16 byl prcek na světě; a křik mi vadil. Jednou jsem zařvala a při tom jsem zjistila, že vlastně pořádně netlačím a hodně rychle jsem si to příště rozmyslela.
Lesana: sem se uklikla, to mělo bejt pro všechny/pro nikoho
Vivian: ???? Jo, to taky tvrdím :o) Nějak jsi mě asi špatně pochopila nebo já tebe - nechápu, proč mi to adresuješ???
Lesana: předem samozřejmě netuším, jaký potřeby a pocity budu u porodu mít, ale vím, že když mě něco opravdu HODNĚ bolí, tak mi úpění a sténání skutečně pomáhá a ulevuje (jakkoliv se vžilo takové to "nekňuč/nebreč, to ti nepomůže"... nevím, proč je tak zažitá pověra, že "to nepomůže". Když to většinou pomůže. Člověk v takových chvílích jedná převážně instinktivně a dělá to, co mu velí přirozené pudy. A ty velí dobře, když není čas "logicky" uvažovat a dělat ty "správné" věci...
Nikito, a jak tedy vědí, že kdyby nekřičely, tak by tu sílu měly?
Že by nebyly vyfluslý stejně?
Nikita, tak tomu se právě říká ta hysterie - a ta vysiluje
Nikita: Tak proč řvaly, když jim to "ubíralo síly"?
Lotka: A to pozor, to já regulérně křičela :o) Vždycky na začátku stahu při tlačení. Ten křik mi pomohl uvolnit pánevní dno, takže jsem dítko krásně "pustila" a mohla tlačit. Jo, on by nebyl problém nekřičet (vlastně proto jsme se i s PA bavily, jestli to nevadí jí nebo maminám po porodu), ale to jsem měla tendenci stáhnout svaly a dítko držet :o( Tak když křik pomůže dobré věci
Nikita: když tě vyčerpává, tak nekřič, nikdo tě k tomu přeci nenutí
MMCH můj brácha - historický šermíř a můj manžel - "víkendový kulturista" taky když jsou "do boje" tak křičí. Jasně, brácha to má v popisu práce :o) A co manžel dokáže vydávat za zvuky při zvedání činek... Kolikrát za ním letím, jestli náhodou na chodbě nerodí a holky nebudou mít třeba bratříčka 
Nikito, spíš jsi naivní ty
A nebo jsi ještě nekřičela?
Křik působí, jako uvolnění. A MMCH, při porodu nejde o křik, jako spíš o zvuky, které vychází při vydechování
Mně se článek líbí, přiznávám, že jsem se u něj docela smála :o) Už jako prvnotěhulka jsem měla od PA info, že křik pomáhá k žádoucímu uvolnění porodních cest jakož i ke koncetraci ve druhé době porodní a jako ochrana před natržením hráze, takže
, ať si na sále křičí každá, jak chce :o) Daleko víc mě vyděsil rozhovor s jedním porodníkem (cca čtyři roky nazpátek), který se vyjádřil v tom smyslu, že by musela rodička hodně řvát, aby jí v průběhu porodu dovolil opustit porodní lůžko 
MMCH je zvláštní jedna věc - i v reakcích tady zaznělo, že křik údajně rodičku zbytečně vysiluje :o) NIKDY jsem TOHLE neslyšela od žádné, která u porodu křičela :o) Pokud křik vadí personálu, je to JEHO PROBLÉM, nééé můj. Měli si vybrat jiné povolání. Ostatně, mojí PA to nevadilo, že prý rodím, tak proč bych neměla křičet? Horší je, že vadí i některým maminám 
, ale to bude spíš problém větších porodnic, kde ani barevné závěsy mezi lůžky nezastíní, že celý porodní sál je vlastně jedno velké letiště na kterém se v jednom okamžitu schází hodně žen 
Jak může křik někoho vyčerpat?
Sandy ty tady tak krasne popisujes ten porod ze ja tu rvu smichy.. i kdyz se priznam ze to urcite bylo o hubu.
Co se tyce toho kriceni vim ze u nas na sale se rikalo nekricet neb se tim maminka vycerpa.
Ja si jen pamatuji na jednu ktera nechtela kricet a tak sla a rafla me malem do ruky a kdyz se probrala.. tak mi povida "A ty jsi mi tu ruku odtrhla..!" normalne mi to vycitala...
no taky mela 4800 g tezkou holcicku.... porad kdyz ji vidim treba v obchode ci ve meste tak si delame s tou maminkou srandu a ja rikam ze mi dala pekne zabrat..:-)))
jinak jsem videla vcelku dost porodu a nektere kricely a jine ne.. proste to je na osobe. jak to kdo snasi... ale jedna co tam hodne je cela a holky to byl uplne jiny jekot nez jsem znala to byla ruska.. a ta fakt jecela....
Cacorka, u mě už žádnej porodní řev nehrozí
Aspiková:
