Módní show Timelles Night Liběny Rochové mě natolik uchvátila, že jsem překonala svůj přirozený ostych a požádala tuto úžasnou oděvní designérku o rozhovor. Záměrně neříkám návrhářku, protože Liběna Rochová je víc než návrhářka, je to kreativní umělkyně. Tak jako se malíř vyjadřuje obrazem, sochař plastikou, Liběna Rochová se vyjadřuje oděvem. Její šaty jsou zároveň uměleckými objekty, které ctí krásu materiálu, struktur a tvarů. Když se na ně díváte, nutí vás k zamyšlení.
Nic na nich není zbytečné a dekorativní, jsou monumentální, kultivované, mají své tajemství. A svým způsobem vzbuzují respekt. Jako Liběna Rochová.
Dům na Malostranském nábřeží poblíž Kampy, kde sídlí Studio Liběny Rochové, má neskutečné kouzlo. Jako domy v Paříži. Prostě genius loci. Ve dveřích mě přivítá usměvavá a velice elegantní paní Liběna Rochová a uvede mě do ateliéru zářícího světlem.
Interiér je velmi minimalisticky zařízen, jen modely z transparentních materiálů na stojanech vás nenechávají na pochybách, že jste se ocitli ve světě oděvní designérky.
„To jsou práce mých studentů,“ nečeká na mou otázku. Liběna Rochová vede ateliér Design oděvu a obuvi na VŠUP. „Strašně mě to baví a cítím jako povinnost mladým a nadaným lidem pomáhat a předávat jim své zkušenosti. Proč ne, myslím, že je to tak správně.“ Na otázku, zda si vlastně nevychovává svou budoucí konkurenci, se jen usměje. „Vůbec ne, naopak, těší mě, že je u nás tolik talentovaných lidí.“
„Zaměřujeme se spíš na volnou individuální tvorbu, která je více otevřená výtvarné formě. Nechci po nich, aby vymýšleli šatičky, ale aby se skrze oděv tvůrčím způsobem realizovali, a tím i vlastně kultivovali. Ale to neznamená, že by si nepřičichli i k řemeslu. K té „rumařině“, kterou obnáší výroba konfekce. Teď byli na stáži u Pietro Filipi a zkusili si ten proces úplně od začátku. Někteří byli natolik úspěšní, že se některé jejich modely budou vyrábět sériově.“
Vypráví to s obrovským nadšením. Je vidět, že Liběna Rochová je na své svěřence náležitě pyšná. A její studenti musí být náležitě pyšní na to, že jim své „know how“ předává právě ona. Já bych tedy byla.
Nemohu se nevrátit k módní show Timeless Nigt. Přemýšlela jsem, proč je mi tvorba Liběny Rochové tak blízká. Zážitek z Timeless Nigt by se dal přirovnat k filmu nebo divadlu. Všechno od účesů, líčení přes oděv až po hudbu a choreografii bylo dotažené do posledního detailu. Zvláště mě uchvátily její zlaté a stříbrné modely - oděvní objekty, které si můžu teď prohlédnout a „osahat“ zblízka. Střihově jsou velice střídmé, aby vynikl charakter materiálu. Prohlížím si a potěžkám i velký skleněný šperk, který je doplňuje. Mohl by dělat parádu i jako samostatný objekt v interiéru, jako náhrdelník do divadla byste si ho vzaly asi těžko. A jsme u toho. Otázka, kam si v takových šatech vyrazit, není rozhodně na místě. I když i tu Liběna Rochová občas dostává. Haute couture a volná oděvní tvorba není určena pro běžné nošení. Ale není zbytečná, jak byste si mohli myslet. Má stejnou kulturní hodnotu jako jiné výtvarné umění. Vychovává a kultivuje.
Namítnu, že dlouhé černé róby by se klidně nosit daly, a paní Liběna přitakává. Zajímá mě čistě technicky, kde je ukryt zdroj světelných šperků. Uvnitř šatů je spínač (ne větší než nehet u palce) s plochou baterkou. Žádná krabička nebo kabílek.
Přehlídka Timeless Night, studentské klauzury a příprava na Expo ji v poslední době musely stát dost sil, ale na Liběně Rochové to není vůbec znát. Srší energií, a tak se jí ptám, jak to dělá. Jak při tom všem třeba zvládá domácnost, rodinu, jak odpočívá a co dělá pro svoji kondici.
„Mám skvělé zázemí, dospělé děti a báječného manžela, který mě v mé práci podporuje. Žiju střídavě tady v Praze a v Brně. Jsem perfekcionista, workoholik, musím mít všechno tip top, takže často chodím spát v jednu a v šest už vstávám. Tady jsem plně vytížena prací, školou, ale taky mám tříletou vnučku, na kterou si vždycky udělám čas. Chodím s ní po výstavách, po památkách, všechno jí vysvětluji, a dokonce ji občas beru i do společnosti. Tam ji to moc dlouho nebaví, je přece jenom ještě malá, ale věřím, že si z těch zážitků něco odnese. V Brně se zase snažím věnovat manželovi. Máme krásný prosklený dům, kde je klid a je nám tam dobře. Chodím nakupovat, uklízím, žehlím, vařím, mám ráda, když mu chutná. No a funguje to,“ usmívá se Liběna Rochová.
„A jak odpočívám? Medituji a chodím cvičit do posilovny.“ Musím uznat, že Liběna Rochová má opravdu dokonalou postavu. „Udržovat tělo v kondici je nejen hezké, ale i zdravé. Žena by měla o sebe pečovat, ale umět i přirozeně stárnout. Čas nikdo nezastaví. Nejsem pro plastické operace. Ženy, co se snaží za každou cenu vypadat mladě, se stanou otroky a nikdy nemohou přestat. V sedmdesáti jsou z nich zombie. Je to směšné.“
S Liběnou Rochovou by se dalo povídat dlouhé hodiny, ale příchod jejích studentek ukončil čas, který si na mě udělala. Ta hodina utekla jako voda. Ani jsem nestačila vytáhnout z kabelky „tahák“ s otázkami, které jsem si připravila. Náš hovor plynul tak přirozeně, že by byla škoda přetrhnout to vzájemné pouto, které se mezi námi za tu chvíli vytvořilo. Troufám si říct, že snad bylo vzájemné.
Odcházela jsem stejně nadšená a nabitá energií jako z její přehlídky a měla jsem sto chutí začít něco tvořit. Liběna Rochová má dar člověka nadchnout, a za to jí moc děkuji.
Nový komentář
Komentáře
Eva_Fl — #18 Jo, ono záleží, čemu říkáš mini. Strhaná tvář, klepavý nohy , křečový žíly apod v mini to je fakt sexy. Když ženská vypadá dobře, tak proč ne. Taky nosím sukně nad kolena. Pod trousnici bych si už netroufla. Já fakt myslela ty rádoby diblíky.
mmarianne — #17 je mi pres padeasat a v mini klidne beham. A s vicky souhlas.
Suzanne — #3 Blbě vidím přes povadlý oční víčka. Jdu na zákrok. 7000 Kč nezabije nikoho, lépe uvidím a budu i líp vypadat. Roky fakt nikdo neodpáře, ale dopadnout jako jedna pacientka, která povídala, že dožít se 50 je vlastně vysoký věk a že už od života nic nečeká, mi přijde úchylný. Studuju, cvičím a věk si nepřipouštím. Což ovšem neznamená, že běhám po městě v mini jako postklimaktericej diblík.
Všechny máme své trable a i mindráky. Víte, není to otázka peněz, ale chutě a motivace se sebou něco dělat a hlavně udělat. Přestat vzdychat "já bych chtěla", ale říci si "já chci". Roky vám nikdo neodpáře! A to ani těm, které na nějakou tu opravičku rozhodně mají.
Mějte se a smějte se, přestože zas prší!
Nepripomína Vám tá druhá fotka, ten model, čo má modelka vpravo na sebe, ženský predok...?
Dana Svobodová — #13 A proto ovlivňujme, co můžeme
Anai — #9 To, jak člověk vypadá, může do jisté míry ovlivnit. Ochablé svaly? Nesmíte je nechat zahálet. Šedivé vlasy? Existují barvy. Tloušťka? Lépe je jí předcházet, než nabrat dvacet kilo a pak se divit, že nejdou hned dolů. Člověk na sobě prostě musí makat
maje — #2 to je ten zivot. Vyhry a prohry a pady a zvednuti se...
Suzanne — #3 vis, ona je otazka, proc ta partie trapi. Jasne, ze kdyz pres ocni vaky neuvidim, neco s tim provedu. Ze kdyz mi na nose vyrasi bradavice velikosti hrachu, necham ji vyriznout.
Pani Rochova je velmi talentovana navrharka a jak videt i velmi moudra zena. Je skvela
Dana Svobodová — #7 No, IQ já nic moc (nejsem studijní typ
) ale líbí, já beru módu obecně jako výtvarné dílo a tohle je moc působivé....
OlgaMarie — #4 Přesně, ten puch mě dycky na stáří děsil, stejně tak šedivé vlasy, ochablost svalů, zanedbanost... to se za totáče nosilo a spousta starších dam i dnes "jede v tomhle duchu" a nedbá na sebe. Jasně, mohou v tom být peníze, ale jsem přesvědčena a media mi dávají neustále za pravu, že tyhle zanedbané stařeny mají buď tučné konto pod slamníkem, nebo dotuju své děti - hrůza! Takže se jim rozhodně podobat za 10-20 let fakt nechci.
maje — #2 Zrovna tento týden jsem byla na jedné módní akci a viděla jsem tam ženu zralého věku, která měla nepřirozeně "vyšpulené"rty a vypadalo to přímo strašidelně
ValinaK — #5 Děkuji, to jsem ráda, že se vám Liběna Rochová a její tvorba líbí. Já věděla, že na Ženu-in chodí inteligentní čtenářky
Eva_Fl — #1 Konečně dnes mě nemrzí, že na ty operace nemám peníze a čas: jak Ty, Evi, tak názor L.R. mě přesvědčuje, že je to možná dobře
Něco na tom bude...
Liběna Rochová se mi líbí jako člověk, jako žena i jako návrhářka.......
Eva_Fl — #1
Já měla kliku, že jsem se díky sportu dostala už za komoušů ven. A z čeho jsem byla překvapená? Že i starší ženské chodily oblečené ve světlém a barevném. A voněly! Nešel z nich ten starobinecký puch.
Eva_Fl — #1 ale drobná úprava partie, která člověka trápí, evidentně život z tváře nesebere. Zrovna nedávno jsem viděla dva skvělé exempláře - však víš, které
Eva_Fl — #1 nevím, jestli z nich zmizí život, ale určitě to, co je dělalo krásnými. výhry, prohry, pády,... bylo by mi líto, kdybych o tohle všechno přišla. nehledě na to, že absolutně nenávidím jakoukoli bolest. takže nic pro mě
jinak mě takovéhle ženské, které se snaží i v 60 vypadat na 20, přijdou spíš směšné
Jedinecna zenska. Borec. Pojem.
A i s timhle se musim ztotoznit : Čas nikdo nezastaví. Nejsem pro plastické operace. Ženy, co se snaží za každou cenu vypadat mladě, se stanou otroky a nikdy nemohou přestat. V sedmdesáti jsou z nich zombie. Je to směšné.“
Porad jsem premyslela, jake to bude, az prijde padesatka a mela jsem jasno : plastika. Nejaky ten facial, trochu lipo, sem tam vycucnou a sem tam pripichnou a je to. Pak jsem ty drzky zacala potkavat na ulici, v obchodech a tak. Hnus. Prijde mi to hodne smutny. Pohled na ne. Ne vsechny ty operace se navic povedou, co si budeme povidat. Z tech obliceju zmizi to, co je delalo jedinecne. Zmizi z nich zivot.