„Zemřela ve středu. Je to pro nás těžké, ale vím, že má sestra zemřela obklopena láskou," sdělila Heřmánková.
Podle informací německých médií zemřela herečka na rakovinu kolem půl jedné odpoledne ve svém domě v Mnichově obklopena rodinou, manželem Josephem a třemi dcerami Josefinou (16), Theresou (19) a Janinou (22).
„Dana byla nesmírně příjemný člověk, její odchod mě velmi zasáhl. Byť jsme se dlouho neviděly, protože žila v Německu, kam se provdala, vždycky to byl jeden z lidí, na které se nedalo zapomenout. V době natáčení My všichni školou povinní byla mnohem vyspělejší než já, přestože byla jen o rok starší. Poznala jsem ji ale už při natáčení německého filmu Kousek nebe. Vůbec jsem netušila, že je nemocná. Neumím to pochopit," říká redaktorka Ženy-in Michaela Kudláčková.
Herečka a režisérka Dana Vávrová se narodila 9. srpna v roce 1967 v Praze. Čeští diváci si ji mohou pamatovat už z její debutové herecké role v hudební pohádce Ať žijí duchové, ve které ve svých devíti letech ztvárnila vílu Leontýnku. Tato role jí otevřela dveře k dalším filmovým nabídkám. V roce 1977 se objevila jako Zuzana v dětském filmu Jak se točí Rozmarýny.
O rok později si zahrála epizodní role v komedii Kulový blesk a v kriminálním příběhu Vražedné pochybnosti. V roce 1979 ji obsadil legendární režisér František Vláčil do svého díla Koncert na konci léta. V 80. letech byla obsazena do dětských a rodinných filmů jako například Pan Tau, Brontosaurus, do komedie Kluk za dvě pětky, do seriálu My všichni školou povinní a mihla se i v dramatu Miloše Formana s názvem Amadeus.
V druhé polovině 80. let se provdala za německého režiséra Josepha Vilsmaiera a působila v Německu, kde ztvárnila řadu filmových a televizních rolí. K jejím posledním počinům v české kinematografii patří drama Početí mého mladšího bratra z roku 1999 a kriminální film Zatracení v režii Dana Svátka. V roce 2000 samostatně natočila prázdninovou komedii Hurá na medvěda.
Reprofoto TV Nova
Nový komentář
Komentáře
Uprimnou soustrast rodine.
michaela.kudlackova: Mě se to stávalo taky hlavně jako dítěti.Když jsem byla zamilovaná a spokojená novomanželka a maminka,tak mě to ani nenapadlo.Jen te´d poslední dobou.Projevuje se to tak trochu hypochondrií.Mám strach z nemocí,těch velmi vážných.A pravda je,že poslední dobou mi není moc do zpěvu.
Meander: To je pravda. Holky to měly taky... a maj
michaela.kudlackova: Tímhle si prý projdou všechny děti.
cicinka: Když jsem byla malá, měla jsem z ní doslova panický strach. Budila jsem se hrůzou a bála se spát, že se už neprobudím. Hrůzou se už nebudím, ale protože jsem v životě spokojená a šťastná občas se bojím, že kdybych odešla dřív, než budu chtít, o hodně bych přišla....jsem tu ráda. V tomhle způsobu bytosti jsem spokojená. Možná proto ta obava
http://osho.tady.info/osho/promluvy/smrt.php
tak jsem s precetla celou diskusi a nechapu, proc jste se do SARI zacaly navazet...napsala, ze je skoda ze zemrela tato dama a ne treba nejaky hajzl, s cimz lze jen souhlasit... pak se trochu rozjela, ale nevidim ze by nekomu prala neco zleho ... btw znate nekdo pani Vavrovou osobne? ja ne... a uprimne, denne zemre pri havariich a v nemocnicich hodne lidi, ty nelitujete a zenu, kterou ani osobne neznate, ano ? dost zvlastni pristup...
Předposlední věta se mi nepovedla.
Já osobně se smrti bojím velmi.Bojím se velmi toho nic.Mívám z toho někdy až panický chvilkový záchvat.Nějaký čas,kdy jsem měla kluky malé, se mi to nestávalo.To nebyl čas na takové myšlenky.Ale poslední dobou jak roky letí a kluci rostou jako z vody se to blíží a já mám obavy z toho co bude až tu nebudu.Nedej bože, aby mi děti odešly dřív.
a....: moc hezky napsane
Holly73: To není strach ze smrti, to je strach z neznámého
To mají všichni a bylo to už popsáno milionkrát různými způsoby. třeba takhle:
)
zemřít, spát, spát snad i snít
v tom je ale háček, jaké sny by se nám mohly zdát
v tom spánku smrti, až se těla zbudem
to, co nás zaráží to je jen ohled
jenž v bídě s nouzí dává žít sto let
( partafráze..přesně to z hlavy neznám
abebo:
Tam žádný žádný žádný cíl
bez konce dál, bez konce jen
se na mne věčnost dívá.
Tam prázdno pouhé, nade mnou,
a kolem mne i pode mnou
pouhé tam prázdno zívá.
Bez konce ticho, žádný hlas
bez konce místo, noc i čas.
To smrtelný je mysle sen,
toť, co se "nic" nazývá.
Holly73: Kdysi jsem někde vyčetla, že lidé umírají, když už není nikoho, kdo by na ně vzpomínal...
kosmokosmo: Ne, ne to jsem tady asi ještě nebyla.....jinak souhlasím
Přát smrt opravdu není pěkné...bohužel ale otázka, kterou si kladou lidé ve chvíli, kdy jim někdo odejde, je skutečně zcela lidská...
kosmokosmo: doby napad
Holly73: co kdybychom se prenesli do kosteliku, to co je tady by bylo nejlepsi smazat
myslim si ze i kosmo a taky par holek co pracuji ve zdravotnictvi se se smrti urcite setkali vic nez dost a urcite jsme videli umirat lidi kde i nam prisla parkrat ta otazka PROC? odchazeli nam pacienti ktere jsem meli vic radi nez ty o kterych jsme treba ani nevedeli jak se jmenuji. Smrt patri k zivotu ac to zni krute. Je soucasti momentu kdy se narodime, nasim prichodem je planovany odchod. Smrt se nepta je ti dvacet, devadesat???? Smrt je ale spravdliva tim ze vsici tam jdeme nikoho z nas to nemine a musime se s tim naucit zit, prijmout to. Ac to zni krute.
Ale lide kteri nam odesli zustali zit dal, v nasich srdcich, v jejich detech, fotky, filmove zaznamy , stale tu jsou ac ne realne ale stale jsou a lide kteri zustali v nasem srdicku tak ze jim vzdy venujeme kratkou vzpominku, ti ziji vecne...
asi je to naivne napsane ale ja jsem se to tak naucila brat. UZ se neptam... jen prijimam. Bojim se?? Ani ne... jen malinko.
kosmokosmo: o tom ALS???
Holly73: Jestli myslis tu knizku co ja, taky jsem si ji objednala.
Myslim, ze uz na me ceka doma.
michaela.kudlackova: myslim, ze lidi po dvacitce uz dokazovou rozlisit, ze zivot neni jednoduse bily a cerny, spatny a dobry, ne? Miso nevim, jestli uz jsi tu byla, kdyz sem chodila ctenarka jmenem XYM. Ta mela pravo byt zla, bouchat kolem sebe a ptat se , proc zrovna ja a ne ten zly od vedle. A nedelala to. Do posledni chvile ne. Prat nekomu smrt nam neprislusi.