Jsme zvyklí vídat v televizi hrůzy zemětřesení, pobořené domy, spousty zraněných a záchranářů v akci. Ale všechno to běsnění přírody se vždy odehrává daleko, v bezpečné vzdálenosti – nejlépe na jiném kontinentě.
Je dobré žít s vědomím, že alespoň toto potrestání unavené zeměkoule se nás netýká.

Ale tento týden bylo hlášeno zemětřesení v Rakousku.
Ale to je přece za humny! To jsme si nedomluvili!
Zemětřesení přece patří do Kalifornie, kde visí jako Damoklův meč nad celou zemí. Malá, neznatelná zemětřesení jsou na denním pořádku, ale to velké, o kterém se mluví už pěkně dlouho, je na cestě.

Obyvatelé sousední Nevady kupují pozemky na hranicích Californie, protože až přijde to opravdu velké, Californie se ulomí, spadne do moře a z Nevady se stane pobřežní stát a pozemky u moře získají na ceně.

To samozřejmě říkají Nevaďané v žertu (alespoň doufám), ale Califorňanům to nepřipadá vůbec vtipné.
Na rozdíl od hurikánů s tornád, o kterých se ví, že jsou na cestě - zemětřesení udeří zákeřně a bez varování.

Mnoho let vědci zkoušejí přijít na způsob, jak předvídat blížící se zemětřesení. Jsou určité náznaky, že příroda a zvířata reaguji s předstihem, protože asi cítí, že se něco děje, dřív než lidé.
Říká se, že před zemětřesením ptáci přestanou zpívat a psi se chovají divně.
Kdo má ale v běžném ruchu všedních dnů čas sledovat, jestli nějaký pták přestal zpívat, protože se blíží zemětřesení, anebo pro to, že ho to už nebaví.

A vůbec: kde jsou všichni ti ptáci, kterých tady za mého mládí bylo mnohem víc?

Zdá se, že jistý průlom je na obzoru.
Není daleko doba, kdy cestující vystoupí v San Francisku z letadla a v letištní hale je hlášeni upozorní, že zemětřesní udeří každým okamžikem. San Franciské mezinárodní letiště bude jako první instalovat takový varovný systém tento rok.
Vývoj tohoto systému umožnila skutečnost, že zemětřesení vysílá dvě vlny z místa epicentra. Rychlejší vlna většinou nenadělá žádné velké škody.
Ta druhá, pomalejší, je ta, co boří a ničí, srovnává města se zemí.

Například poslední velké ničící zemětřesení v 1989 v Loma Prieta, které srovnalo část San Franciska, zbořilo několik dálnic a připsalo si na vrub přes 100 mrtvých, mělo epicentrum asi 130 km jižně od města. Druhé vlně to trvalo 40 vteřin, než zasáhla letiště, ale první tu byla už za 20 vteřin. To dává zaměstnancům letiště drahocenných 20 vteřin, ve kterých mohou zachránit majetek i životy lidí. Letiště může využít toho času na automatické okamžité přerušení benzinového potrubí, upozornit přistávací letadla a varovat pasažéry, že se mají schovat a vylidnit skleněné plochy, ktere hrozí největším počtem zranění.
Školy, nemocnice a atomové elektrárny budou mít stejný varovný systém.

Možná si řeknete, že 20 vteřin není zase tak moc a nedá se v nich moc udělat. Není to mnoho, ale je to alespoň něco a je to rozhodně krok spravným směrem. 
A v Einsteinem definovaném světě relativity může 20 vteřin znamenat celou věčnost.   

     
Reklama