Milá redakce,

když jsem ještě bydlela s mámou, tak jsme měli spoustu zvířátek, křečky, pískomily, morčata, 2 pejsky... U nás to ale bylo vždycky tak, že máma byla ta, kdo přinesl domu další zvíře, bylo jí ho líto, že je tak opuštěné, takže jsme občas doma měli pěkný zvěřinec. Teď už má jenom jednoho křečka a říká, že jí to stačí.

Když jsem se odstěhovala s mou drahou polovičkou do našeho prvního bytu, toužila jsem po zvířátku. Michal je alergik a tak něco chlupatého nepřipadalo v úvahu. Vlastně pro něj nepřipadalo v úvahu žádné zvíře, kdo se o to bude starat a tak podobně. A nyní? Už skoro dva roky máme dva želví kluky. A jak se k nám dostali?

Obě želvičky se vylíhly našim kamarádům (tedy jejich párečku želv nádherných) doma a to čistě náhodou, aniž by to tušili, prostě jednou měli v akváriu o dvě želvičky víc.  Maličkých želviček se ujal kamarád Karel a měl je do té doby, než získal stipendium na studium v zahraničí. V listopadu 2004 se nás zeptal, jestli bychom mu je s Michalem na půl roku, po dobu jeho pobytu v cizině, nepohlídali. Po týdenním přemlouvání Michal kývnul a tak se k nám želvy, tuším že 30.12.2004, nastěhovaly, ještě jako Eliška (větší želvička) a Terezka (menší želvička). Hned v první knížce, kterou jsem sehnala jsme zjistili, že to nejsou dvě holčičky, ale dva kluci a tak jsme je přejmenovali na Eliáše a Evžena.

A tak si u nás kluci vesele plavali až u nás zůstali, protože Karel se o ně už nechtěl starat. Nepatří sice k nejchytřejších zvířátkům, ani se s nimi člověk moc nepomazlí, ale když se na ně díváme, je to úžasná relaxace a vždycky se smějeme, jak jsou naši kluci legrační, zvláště když tančí svůj „svatební tanec“, holt, samička jim asi trochu chybí.

Na fotce je „spící“ Evžen, resp. odpočívající při vyhřívání se pod lampičkou.

paviocko

Hezká želvička :) Taky takhle někdy spím :) Haf.

redakce@zena-in.cz

 

Reklama