Být v dnešní době dobrodincem je dvojsečná zbraň. A to mluvím z vlastní zkušenosti.

V našem městě jsem před lety viděla sedávat umolousaného žebráka s jednou nohou (v té době jen s pravou), s nataženou rukou, v ní čepici a blekotajícího o almužnu. Když jsem ho potkala asi popáté, neodolala jsem a dala menší obnos. Pak na nějaký čas onen muž zmizel. Po znovuobjevení jsem užasla.

Seděl tam ve stejném oblečení ale! najednou měl pryč nohu pravou a levá chyběla. Nedalo mi a zeptala jsem se, jak to? Jeho odpověď mi připada jako špatný vtip: "To vítě, paninko, ono sedět stále na jedné noze, to pořádně bolí!" Zalapala jsem po dechu a beze slova odešla. Později jsem ho potkala, ale ne už jako žebráka, ale jako majitele pěkné motorky, jak kyne všem na pozdrav.

Od té doby se ze mě stal NEDOBRODINEC a já věřím, že české přísloví  PRO DOBROTU NA ŽEBROTU a DOBRÝ SKUTEK MUSÍ BÝT POTRESTÁN platí určitě.

Januše
Proto píšu ve svém článku, že si vybírám, komu pomoci. Znám ty lidi, kteří mne oslovují a prosí o peníze. tehdy jen kroutím hlavou a nedávám. Ono dobrodiní se dá poskytovat i jinak - pomoc přátelům, rodině, lidem neznámým, kterým upadne taška na zem. To je přece taky dobrodiní. A nepřemýšlím nad tím, že mi nepoděkují.
Souhlasíte s Januší?
 

Téma na středu?
JSEM DOBRODINEC

Jste dobrodinci?

Konáte dobré skutky?
Odsuzujete je, vysmíváte se jim?
Co je vlastně dobrodiní?

Pomáháte lidem?

Nebo si myslíte, že je to hloupost?
Mají být lidé za pomoc vděční?
Očekáváte za svou pomoc něco?
Myslíte si, že je vaše dobrodiní zneužíváno?
Jste rádi, když vám někdo pomůže?
Dovedete za pomoc poděkovat nebo projevit vděk?
napište na:
redakce@zena-in.cz

Reklama