V našem městě jsem před lety viděla sedávat umolousaného žebráka s jednou nohou (v té době jen s pravou), s nataženou rukou, v ní čepici a blekotajícího o almužnu. Když jsem ho potkala asi popáté, neodolala jsem a dala menší obnos. Pak na nějaký čas onen muž zmizel. Po znovuobjevení jsem užasla.
Seděl tam ve stejném oblečení ale! najednou měl pryč nohu pravou a levá chyběla. Nedalo mi a zeptala jsem se, jak to? Jeho odpověď mi připada jako špatný vtip: "To vítě, paninko, ono sedět stále na jedné noze, to pořádně bolí!" Zalapala jsem po dechu a beze slova odešla. Později jsem ho potkala, ale ne už jako žebráka, ale jako majitele pěkné motorky, jak kyne všem na pozdrav.
Od té doby se ze mě stal NEDOBRODINEC a já věřím, že české přísloví PRO DOBROTU NA ŽEBROTU a DOBRÝ SKUTEK MUSÍ BÝT POTRESTÁN platí určitě.
Januše
Souhlasíte s Januší?
Téma na středu?
JSEM DOBRODINEC
Jste dobrodinci?
Konáte dobré skutky?
Odsuzujete je, vysmíváte se jim?
Co je vlastně dobrodiní?
Pomáháte lidem?
Nebo si myslíte, že je to hloupost?
Mají být lidé za pomoc vděční?
Očekáváte za svou pomoc něco?
Myslíte si, že je vaše dobrodiní zneužíváno?
Jste rádi, když vám někdo pomůže?
Dovedete za pomoc poděkovat nebo projevit vděk?
napište na:
redakce@zena-in.cz
Nový komentář
Komentáře
Na Karlově náměstí žebral svého času slepec, mladý kluk. V létě jsem ho pak viděla, jak má hůlku vedle sebe složenou a čte si noviny.
určitě bych kvůli jednomu případu pomáhat nepřestala. A ten motorista už možná o ty své nohy podle pravidla božích mlýnů možná i přišel...