Jednou večer jsem googlila a byla jsem nadšená opravdu jako dítě. Jeden domeček krásnější než druhý. Předvybrala jsem dva, zaklapla počítač a šla spát. Druhý den jsem se však potřebovala podívat na recept, a to zrovna v přítomnosti dcerky. Zkoumám ingredience a najednou se ozve „Jéé, mamí, podívej! To jsou klásné domečky!“ Naše malá ukazovala na obrovskou cílenou reklamu, kde bylo asi šest domků pro panenky, dokonce i oba z mého předvýběru. Zvětšila jsem jí je, že se podíváme, aby věděla, o jaký přesně napsat Ježíškovi. Zvolila si jeden z těch, co jsem vybrala. Nádherný dřevěný domek s terasou, světlem, výtahem a spoustou nábytku.

O pár dní později přijel kurýr a přivezl obrovskou krabici o 30 kilogramech. Nechtěla jsem ho před Vánoci, kdy mají všichni doručovatelé napilno, zdržovat, a tak jsem zalhala, že balík nechám pod schody, než přijde manžel. Jen co se za ním zavřely domovní dveře, už jsem vláčela břemeno nahoru. Třikrát mě málem zavalilo, dvakrát jsem od něj odešla s tím, že se na to můžu vy víte co, dvakrát jsem si uvědomila, že není dobrý nápad nechat ho uprostřed schodiště, nesčetněkrát jsem si vynadala a nulakrát kolem prošel soused, co by mi mohl pomoci.

Ani nevím jak, nakonec se zadařilo a krabice stála uprostřed našeho obýváku. Došlo mi ale, že se hned za vyřešeným problémem objevil další: kam s ní? A tak jsem odtlačila balík do ložnice, abych zjistila, že tam na svou otázku odpověď nenajdu, tudíž jsem ho znovu šoupala zpět. A pak to přišlo: v komiksu by se mi nad hlavou rozsvítila žárovka. Jediné, kam bylo možné krabici dát, byl úložný prostor gauče. Jenže… jeho hořejší část sama nedrží, což bylo z pohledu logistiky dost nepříjemné. Musela jsem břemeno položit, vlézt do úložného prostoru, zavírající se horní část držet zády a rukama zvednout jednu stranu balíku a pomalu ji tam k sobě přitáhnout. Ale co by matka pro milované dítko neudělala, že?

V noci před 24. prosincem jsme se dali do stavby domku. Když jsme balení rozdělali, polilo nás horko. Muž zvedl návod k sestavení, který svou šíří připomínal Jiráskovo Temno, zase ho položil a šel si nalít sklenku vína. 

Nutno uznat, že Ikea je oproti tomuto případu slabý odvar. V krabici byla spousta prkýnek i šroubků a také dvě další krabice, přičemž jedna obsahovala nábytek a druhá terasu s bazénem. Z množství dílů se zdálo, že bude snad i vyhřívaný.

První tři součástky šly dobře, čtvrtou jsme hledali 20 minut, abychom ji objevili ve vaně. Jako technicky nejnáročnější se ukázalo točité schodiště, ale i peripetii s odhadnutím správného zatočení jsme nakonec vyřešili. O hodinu později si muž naléval již třetí sklenku vína a já ho povzbuzovala slovy, že jednu z položek známého zasadit strom, zplodit syna a postavit dům bude mít splněnou. 

Začali jsme se stavbou po desáté večerní a skončili přesně ve 3:51, kdy jsem na domek zabalený ve vánočním papíru dala obrovskou mašli. V 7 jsme již byli vzhůru, abychom s jistotou předešli nalezení v rohu a pod dekou schovaného daru.

Po štědrovečerní večeři jsem dítě odlákala do pokojíčku. Muž opatrně tlačil 30kilogramový domek přes chodbu. Musela jsem popadnout ukulele a začít hlasitě muzicírovat, abych zakryla případný hluk. Robě chvíli vypadalo, že se ptá samo sebe, jestli jsem se nezbláznila, nicméně pak se přidalo. 

A aby toho nebylo málo, když dítě rozdýchalo prvotní šok z toho, že se po zazvonění zvonku pod stromkem zjevily dárky, ukázalo na ten největší a s jistotou pravilo: „Tohle je domeček plo panenky, to já dobže vím!“
Zdroj fotografií: www.shutterstock.com

Reklama